98 potu. „Já ho nemám!“ pravil zdrceně. „To nevadí. Já zabalil i mobil i tablet. Jeden ti půjčím.“ Popadl jsem svou tašku, otevřel zip a ponořil ruku mezi spousty prádla, které jsem tam tedy jisto jistě nedával. Rukou jsem šmátral do všech prostor tašky, ale nenašel jsem nic z toho, co jsem hledal. Zvedl jsem pohled od své tašky a směřoval ho k našim skvělým matkám. Z úst se mi linul zoufalý výkřik: „Néééééééééééééé !“ Mamky se na nás jen s úsměvem podívaly a řekly jednohlasně: „Ale ano. Mobily a tablet vás čekají doma. To si bez nich ale krásně užijeme.“ „To je podraz,“ řekl jsem a chtěl jsem se urazit, ale nakonec jsem přišel na to, že by mi to stejně bylo houby platné, tak jsem jim odpustil. Po příjezdu nás uklidnilo, že jsme dostali krásný dvoupokojový apartmán a mamky souhlasily, že jeden z pokojů zabereme my dva s Mandejem a druhý ony dvě. Po vybalení věcí, což pro nás znamenalo, že jsme s kámošem hodili každý svou nevybalenou tašku do skříně, jsme si ještě rozdělili postele a dostali svolení prozkoumat hotel. Recepce v přízemí se nám líbila hodně. Hlavně tedy ta část, kde měli vystaveno spoustu lízátek, ovoce a bonbónů. Stáli jsme tam a koukali jako mlsní psi a možná nám tekla i slina.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219866