Amoris lætitia 154. Není zbytečné připomenout, že také v manželství se sexualita může stát zdrojem utrpení a manipulace. Proto musíme jasně zdůraznit, že „manželský styk vnucený jednomu z manželů bez ohledu na jeho stav a na jeho oprávněná přání není pravým projevem lásky a popírá i to, co od manželů právem vyžaduje mravní řád“.53 Samy úkony sexuálního spojení manželů odpovídají povaze sexuality chtěné Bohem, jsou-li „prováděny způsobem hodným člověka“.54 Proto svatý Pavel napomínal: „Nikdo ať v té věci nezkracuje a nepodvádí svého bratra“ (1 Sol 4,6). I když psal v době, ve které vládla patriarchální kultura, v níž žena byla považována za zcela podřízenou muži, přesto učil, že sexualita musí být otázka, o které spolu manželé hovoří: mluvil o možnosti odložení sexuálního života na určitou dobu, ale „po vzájemné dohodě“ (1 Kor 7,5). 155. Svatý Jan Pavel II. vyslovil velmi jemné varování, že muž a žena jsou „ohrožováni nenasytností“.55 Jsou totiž povoláni ke stále pevnějšímu spojení, ale hrozí nebezpečí, že budou chtít zrušit rozdíly a nezbytný odstup, který mezi nimi je. Každý z nich má svou vlastní a neopakovatelnou důstojnost. Když se to vzácné vzájemné patření jednoho druhému promění v nadvládu, „mění se podstatně struktura společenství v osobním vztahu“.56 V mentalitě nadvlády i ten, kdo ovládá
53 Pavel VI., Encyklika Humanae vitae (25. července 1968), 13: AAS 60 (1968), 489. 54 2. vatikánský koncil, Pastorální konstituce Gaudium et spes, 49. 55 Katecheze (18. června 1980), 5: Insegnamenti III, 1 (1980), 1778. 56 Srov. Tamtéž, 6.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219630