Zády ke dveřím seděl doma Aiden ten večer sotva minutu, déle to nevydržel. Vběhl do ložnice, kde našel ustlanou postel. Trochu se zarazil, ale stejně otevřel okno dokořán, aby vyhnal nevítanou kořeněnou vůni pryč. Nechtěl ji tam, nemohl ji cítit. Celou postel zběsile převlékl a povlečení zmuchlal do koše na prádlo. O dalších pár vteřin později povlečení se stále stejnou zuřivostí z koše opět vytáhl a nacpal do pytle na odpadky. Ani převlečená postel, ani vyvětraná ložnice mu nepomohly se příšerného pocitu zbavit. Sesul se na zem, zády se opřel o rám postele a složil hlavu do dlaní. Zoufale si vpletl prsty do vlasů. Potřeboval přijít na jiné myšlenky. Ty ale nepřicházely, naopak ho děsila vidina, že Tylera potká na natáčení reklam, kterého se měl zúčastnit. Společně s Brianem. Brian není hlupák a pozná, že mezi ním a Tylerem něco bylo, už si ho příliš pustil k tělu. Nenáviděné pocity neustupovaly, pouze se víc a víc litoval, až nakonec vybuchl ve vlně hněvu, rychle popadl přehrávač a se sluchátky v uších vyběhl z domu. Nasadil vražedné tempo a snažil se totálně se odrovnat. Hnědého medvěda přivítal téměř s otevřenou náručí. Zoufale potřeboval stabilní bod, vědět, že se nic nezměnilo, že život plyne dál stále stejně… Když se mu medvěd tradičně a samozřejmě přitiskl k nohám, věděl, že to je přesně ta jistota, kterou dnes potřebuje. Aspoň něco se ten den událo správně. Tak, jak mělo. Kdo by si kdy pomyslel, že ho zachrání pes? Aiden tedy rozhodně ne. Trochu se předklonil a položil zvířeti opatrně ruku na čokoládově zbarvenou srst hlavy. Jakoby testoval, zda to zvládne – on i pes. Co si k tobě můžu dovolit? Hm? Neodpovíš? To nevadí, já to nepotřebuju slyšet. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219585
„Ach, zase vy,“ rozesmála se Sarah, když k nim udýchaně doběhla, „můžu ji držet, jak pevně chci, vždycky se k vám, potvora, dostane.“ „Už si zvykám,“ pokusil se o odlehčený tón Aiden, ale zněl spíš unaveně, ztrhaně. Zrak stále nespouštěl ze zvířete, které jej pozorovalo svýma velkýma důvěřivě přátelskýma očima. „Neprojdete se s námi?“ navrhla Sarah uvolněně. Možná se dnes nic nemělo stát správně. Aiden nevěděl, jestli Sarah tuší, že jsou s jejím bratrem kolegové, ani si nebyl jistý, že chce, aby to věděla. Brian určitě musel doma vyprávět něco z práce a Aiden neměl chuť čelit předsudkům, které vůči jeho osobě musela jistojistě chovat. „Neříkala jste, že je to bratrův pes?“ „Takže,“ zarazila se a rychle lovila jeho jméno v paměti. „Aiden,“ hlesl po krátké úvaze, zda si nemá vymyslet jiné jméno. Pochopila, že se jí až dosud nepředstavil. „Takže, Aidene,“ znovu ten zářivý úsměv, který dokázal prosvítit i tak zkažený den, jaký právě prožíval, „ano, je to bratrův pes, ale bratr je buď v práci, nebo je z práce tak unavený, že padá rovnou na gauč, případně do postele.“ Její úsměv lehce pohasl, měla o bratra starost. Nebyl si jistý, jak v hovoru pokračovat, nechtěl vyzvídat, nechtěl se vtírat, přesto by rád věděl víc. „Náročné zaměstnání,“ pokýval nakonec chápavě hlavou a Sarah se toho chytila, přestože to nepoložil jako otázku.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219585
„Ano, to ano. Dělá zástupce obchodního ředitele. On… je ambiciózní. Jde si za svým cílem, jak nejlépe umí. A neumí říkat ne. Domů se chodí vážně jen vyspat. Nikdy by nepřiznal, že je toho na něj moc, ale já to na něm vidím.“ Aiden byl s každou další větou víc a víc překvapený. Sám nevěděl proč vlastně. „A dělá aspoň práci, která ho baví?“ Dokud nemusel mluvit o sobě, byl vlastně spokojený. „Baví, baví ho to moc. A myslím, že je i dobrý. Jen narazil na protivného vedoucího, ale to se stává,“ pokrčila žena rameny. „On se nenechá jen tak rozhodit. Ale dost o mém bratrovi, musím tě hrozně nudit,“ rozesmála se Sarah zase. Nenudíš mě, jsem upřímně zvědavý, pomyslel si Aiden a nahlas prohodil: „O vedoucích mi ani nemluv,“ při té poznámce zvedl oči v sloup a snažil se v mysli potlačit dnešní příjemný rozhovor s ředitelkou. „Ty si člověk bohužel nevybírá,“ souhlasila Sarah a Aiden raději otočil list. „A co děláš ty?“ „Posloucháš někdy rádio?“ překvapila ho Sarah otázkou a tu jeho jako by neslyšela. „No, popravdě, ani moc ne. Své oblíbené mám tady,“ pohodil Aiden sluchátky, která mu visela z výstřihu. „To je dobře,“ pokývala hlavou, „dělám moderátorku.“ „Oh, asi začnu poslouchat rádio. Jakou stanici?“ „Street Stream,“ přiznala Sarah neochotně. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219585