98
Informace o životosprávě ve vyšším věku, o adaptaci na penzionování včetně náhradních aktivit, o mezigeneračních rodinných vztazích, o některých preventivních opatřeních vůči možným pozdějším funkčním problémům v pozdějším vysokém věku (např. přístup k bydlení) a také o laickém domácím pečování (péče o vlastní velmi staré rodiče, případně o nemocného partnera) mohou být prezentovány: • v médiích; • v univerzitách (akademiích) třetího věku; • ve spolcích a organizacích orientovaných na věkovou skupinu 50+ (případně 55+); • jako součást age managementu na pracovištích. Mediální vzdělávání ke stáří i ve stáří má dlouhou tradici, vysokou sledovanost i účinnost – kupodivu však opakovaně musí bojovat o „místo na slunci“. Lze tvrdit, že jde o typický úkol médií veřejné služby, ale také o prostor pro kultivovanou, seriózní prezentaci komerčních nabídek v médiích. Významné je propojení teoretických názorů expertů s příklady a kontakty dobré praxe. Nezastupitelnou úlohou médií je poskytnout příslušné informace starším lidem v odlehlých lokalitách či se závažnými zdravotními/funkčními problémy, pro které nejsou ostatní formy vzdělávání reálně dostupné. S generačním nárůstem počítačové gramotnosti ve stáří lze předpokládat i nárůst seniorského vzdělávání formou on-line kurzů. Univerzity (akademie) třetího věku, případně volného času by měly mít svou ucelenou přesahovou povahu jiného typu, ale seniorské informování ke stáří může být doplňkovou formou. Nejúčelnější se zdají být kurzy úspěšného stárnutí a aktivního stáří s prezentací racionální životosprávy (stravování, pohybová a mentální aktivita). Spolky a organizace 50+ (55+) kromě dalších aktivit (zvláště volnočasových, dobrovolnických) běžně organizují osvětové a vzdělávací poradny, kurzy, besedy. Některé kurzy mají charakter vzdělávání ve stáří (kurzy počítačové, jazykové, vlastivědné apod.), jiné právě vzdělávání ke stáří. Age management na pracovištích má logicky zahrnovat nejen využívání potenciálu starších zaměstnanců včetně rekvalifikací a jejich pracovní posuny a perspektivy v rámci organizace, ale také širší informace a podpůrné nabídky směrem k penzionování a k životu ve stáří. Jde např. o úskalí penzionování, náhradní aktivity, dobrovolnické příležitosti, životosprávu ve stáří, psychologii mezilidských vztahů, couching, bydlení vyššího věku, kurzy osobnostního rozvoje pro období po penzionování (např. rozvoj počítačových dovedností).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219542
99
6.9.2 Vzdělávání o stáří V souvislosti se vzděláváním „ve stáří“ a „ke stáří“ je vhodné zmínit též obecnou problematiku vzdělávání „o stáří“. To by především mělo být přirozeně zabudováno do vzdělávacího systému dětí a mládeže. Jen doplňkově jde též o ovlivňování širší veřejnosti (mladších dospělých), a to prakticky výlučně informacemi a utvářením povědomí v médiích. Je žádoucí, aby výuka dětí a mládeže o stáří: • opustila jednoduchá klišé pouhé obecné slušnosti („pouštějte babičky sednout v tramvaji“); • neopakovala překonané stereotypizace stáří, ale podporovala úspěšné stárnutí a zdravé, aktivní stáří; • podporovala osobní zodpovědnost za vlastní stáří, solidaritu a mezigenerační spolupráci. Jde především o několik tematických okruhů: 1. Principy obecné mezilidské slušnosti a solidarity: obdobně jako v případě univerzálního designu jde o prosazování přístupů a uspořádání, které vyhovují všem, především všem momentálně znevýhodněným, tedy nejen lidem starým, ale také se zdravotním postižením bez ohledu na věk, gravidním ženám, maminkám s kočárky či malými dětmi, sportovcům po úraze, turistům s těžkými zavazadly, cizincům, kteří se v místě neorientují – vůči všem je obecně slušné projevovat ohleduplnost, vstřícnost, trpělivost, pomoc (včetně onoho „pustit sednout v tramvaji“) nikoliv proto, že jsou „staří“, ale proto, že potřebují ohleduplnost a pomoc. 2. Základní informace o stárnutí a stáří: stárnutí a stáří jsou biologické zákonitosti, jejichž průběh a podoba jsou však variabilní, ovlivnitelné, proto existuje stárnutí úspěšné i neúspěšné a stáří zdravě aktivní i chorobně nezdatné, v extrému se ztrátou soběstačnosti; každý by měl celý svůj život vnímat jako kontinuitu („stále jsem to já“) a být si vědom zodpovědnosti za vlastní osud včetně podoby svého stáří („lidé stárnou, jak žili“, a podobu svého stáří podstatně ovlivňují) – je třeba vytvářet předpoklady pro spokojené vlastní stáří – předpoklady zdravotní, kondiční, sociální i ekonomické; psychická adaptace na stáří jako osobnostní záležitost – podle osobnostního založení lze zvolit strategii zachovávání stávajících aktivit, nebo jejich substituce jinými činnostmi, nebo strategii stažení z aktivit, diskuse na téma „senior a já – já a senior“. 3. Rodina a stáří: podoba rodiny se mění, z hlediska gerontologického a výuky o stáří jde především o vznik rodiny multigenerační a multi-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219542
100
4.
5. 6.
7.
lokální – její členové jsou často rozptýleni na různých místech, což zvyšuje význam komunikačních technologií pro vzájemnou komunikaci, rodina je často nikoliv třígenerační, ale čtyřgenerační – tradiční třígenerační zobrazování v dětských knížkách (děti, mladí rodiče a stařečtí prarodiče) neodpovídá realitě, prarodiče ve věku kolem 60 let bývají „mladě“ aktivní a stařenkovská je teprve generace praprarodičů; vhodné je zdůraznit význam laického ošetřování poskytovaného pečující rodinou. Pohled na stáří a život ve stáří: pozitivní charakteristika seniorů (lidé, kteří toho mnoho prožili a mohou vyprávět mnoho příběhů) – význam naslouchání a komunikace; nezbytnost celoživotního vzdělávání, celoživotní „práce na sobě“, osobnostní růst (T. G. Masaryk: „stárnout neznamená jen udržovat se, ale stále růst“); úskalí stáří – ztráta blízkých osob, osamělost, v pokročilém stáří ztráta vrstevníků a vrstevnického vidění světa; priority podpory – důstojnost, seberealizace (smysluplnost), autonomie, participace, zabezpečenost. Dobré sousedství: význam obce a obecní pospolitosti, komunitní služby, sousedská pomoc, dobrovolnictví. Ekonomická problematika: diskuse s dětmi a především s mladými lidmi o ekonomických zákonitostech, o vytváření ekonomických rezerv pro stáří, o realitě jejich budoucích penzí. Bydlení ve stáří: jaké uspořádání „se ve stáří hodí“ – otázky bezbariérovosti, vybavenosti, přístupnosti, bezpečnosti; formy chráněného bydlení, možnosti života podporovaného prostředím (ambient assisted living, AAL), význam technologií budoucnosti (gerontotechnologie, Gerontechnology).
6.9.3 Využití uměleckého zpracování seniorské problematiky ve výuce Ve výuce lze s výhodou k diskusi a úvahám využít modelových uměleckých zpracování, která se týkají jak vlastního stáří, respektive života ve stáří, tak některých specifických jevů, které se stářím souvisejí, především paměti a života se syndromem demence.
Literatura:
Téma života ve stáří a demografické změny: Jasutaka Cucui: Konec stříbrného věku Karel Čapek: Věc Makropulos
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219542