Jasmin se mu podívala do očí a pak se otočila. Nějaká žena ji chytila za vlasy, ale když Jasmin prošla dveřmi a sestoupila po dvou schodech, pustila ji. Dveře se za ní zavřely a ozvalo se těžké cvakání zámku. Stála sama na zadním dvoře terminálu obklopená vysokými zdmi bez oken. Leželo tu jen několik zaprášených láhví od piva a rozbité střešní tašky. Přímo před sebou viděla otvor mezi dvěma budovami, byl však uzavřený vlnitým plechem a ostnatým drátem nad ním. Vykročila přes dvůr a před průchodem zakrytým plechem spatřila na zemi obrys ve tvaru půlkruhu. Bylo patrné, že je to nějaký vchod. Jasmin se pokusila desku odstrčit, aby viděla, co je pod ní, ale držela pevně. Odkopala písek, aby ji mohla aspoň trochu nadzvednout. Zvířila prach a slyšela, jak okolo dopadají drobné kamínky. Nadzvedla desku natolik, aby se pod ní mohla protáhnout, zaslechla, jak knoflíky na halence zaskřípaly o plech, a pak se objevila na písčitém prostranství. Patnáct metrů od ní stála asi desetiletá dívka s šátkem na hlavě a uhrabovala písek do dokonalých řádků. Za ní se na pozadí mohutné skalní stěny krčil malý dřevěný domek. Měl prohnutou žlutou střechu se špičatými rohy. Žaluzie na třech oknech byly zatažené, ale nízké dveře byly dokořán. Jasmin dům poznala, tak jako si člověk pamatuje snová místa. Hrábě v písku tiše chřestily, dívka měla vážnou tvář a chytrý pohled. Když byla s prací hotova, odložila hrá bě a ukázala Jasmin k domu. Jasmin ji následovala do místnosti, kde stála starší žena a nad plynovým sporákem napařovala ručníky. Jasmin si pokoj vybavila, ale minule tu byla zachmuřená žena středního věku.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219498
Nad oltářem předků s doutnajícím kadidlem visela tabulka popsaná znaky. Dívka tlumeně přečetla text vyražený na Jasminině vízu a porovnala jej se znaky na tabulce. Starší žena přistoupila k Jasmin a podívala se jí do očí. Pak vzala do ruky vízum a sňala štítek z řetízku. Dívka štítek uchopila, došla k otvoru v podlaze a vhodila ho do něj. Pak odvedly Jasmin k nízkému stolku, svlékly jí šaty a zuly boty, učesaly ji a omyly napařenými ručníky. Spočítaly jí prsty na rukou i na nohou a dotkly se všech jejích jizev. Dívka se zastavila konečky prstů na velké jizvě na zádech, která Jasmin zůstala po průstřelu, jako by ji poznala. Jasmin náhle pocítila takovou únavu, že téměř nemohla udržet oči otevřené. Stará žena na ni tlumeně hovořila a každou chvíli jí pohlédla do očí, velmi zblízka, jako to dělají lékaři. Jasmin přikývla, poděkovala a pokusila se jim říct, že se musí vyspat a že by jim byla vděčná, kdyby si směla na chvíli lehnout. Pokračovaly v omývání horkými ručníky a Jasmin tiše stála se zavřenými očima. Pak ji tón dívčina hlasu přiměl oči otevřít. Dívka ji vzala za ruku a vedla ji k tenkým posuvným dveřím. Byly z rýžo vého papíru nataženého v rámu. Za dveřmi se dalo tušit přítmí a papír se lehce nadouval směrem k nim. Stará žena dveře tiše odsunula stranou a Jasmin nasá la silnou minerální vůni. Dívka pomohla Jasmin vstoupit na schody, pak vyběhla nazpátek a zavřela za sebou. Jasmin schody opatrně sešla a stanula na vlhké zemi. Byla v jeskyni, po jejíž kamenné podlaze stékala vlažná voda.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219498
Okolo vstupu někdo kdysi dávno položil marocké kachle. Světle modrý vzor na bílém podkladu byl tak ochozený, že byl jen stěží rozeznatelný. Kráčela dál. Popraskané kachle skončily, dál byly jenom holé kameny. Jeskyně nebyla velká a končila zúženým cípem. Uvnitř by měla být tma, ale zdálo se, že přímo z vody vychází tlumené světlo. Teplý potok byl čím dál hlubší a ústil na schody vytesané ve skále. Proud vody ji popoháněl dál. Voda omlela podlahu jeskyně tak, že byla hladká jako leštěný mramor. Jasmin pomalu přemáhala únava a bublání vody a šplouchání ozvěny její ospalost ještě umocňovalo. V dálce se řinoucí voda třpytila jako horská bystřina. Její hladina byla jako ze zlata. Jasmin cítila takovou únavu, že se musela nutit, aby vydržela mít otevřené oči. Musí najít nějaké místo, kde by se vyspala, říkala si. Ale neviděla nic než holé skalní stěny a lesknoucí se potok. Pokračovala dál, stále po schodech dolů a chodbami s vodou sahající do pasu. Šla a šla, až nakonec zapomněla, že vůbec jde. Už ani nedokázala rozlišit, jestli se pohybuje nahoru, nebo dolů. Zavřela oči a brodila se dál. Voda už byla tak hluboká, až měla Jasmin pocit, že pluje. Pořád dělala kroky, nebyla si však jistá, jestli se nohama dotýká podlahy. Jasmin se poddala spánku, obklopená příjemně teplou tekutinou, nechala se unášet vlažným proudem a sama pro sebe se usmívala.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219498