Jasmin se mu podívala do očí a pak se otočila. Nějaká žena ji chytila za vlasy, ale když Jasmin prošla dveřmi a sestoupila po dvou schodech, pustila ji. Dveře se za ní zavřely a ozvalo se těžké cvakání zámku. Stála sama na zadním dvoře terminálu obklopená vysokými zdmi bez oken. Leželo tu jen několik zaprášených láhví od piva a rozbité střešní tašky. Přímo před sebou viděla otvor mezi dvěma budovami, byl však uzavřený vlnitým plechem a ostnatým drátem nad ním. Vykročila přes dvůr a před průchodem zakrytým plechem spatřila na zemi obrys ve tvaru půlkruhu. Bylo patrné, že je to nějaký vchod. Jasmin se pokusila desku odstrčit, aby viděla, co je pod ní, ale držela pevně. Odkopala písek, aby ji mohla aspoň trochu nadzvednout. Zvířila prach a slyšela, jak okolo dopadají drobné kamínky. Nadzvedla desku natolik, aby se pod ní mohla protáhnout, zaslechla, jak knoflíky na halence zaskřípaly o plech, a pak se objevila na písčitém prostranství. Patnáct metrů od ní stála asi desetiletá dívka s šátkem na hlavě a uhrabovala písek do dokonalých řádků. Za ní se na pozadí mohutné skalní stěny krčil malý dřevěný domek. Měl prohnutou žlutou střechu se špičatými rohy. Žaluzie na třech oknech byly zatažené, ale nízké dveře byly dokořán. Jasmin dům poznala, tak jako si člověk pamatuje snová místa. Hrábě v písku tiše chřestily, dívka měla vážnou tvář a chytrý pohled. Když byla s prací hotova, odložila hrá bě a ukázala Jasmin k domu. Jasmin ji následovala do místnosti, kde stála starší žena a nad plynovým sporákem napařovala ručníky. Jasmin si pokoj vybavila, ale minule tu byla zachmuřená žena středního věku.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219498