S Bohem v Rusku
Během těchto týdnů se prakticky každý večer za soumraku rozeznívaly sirény tím dlouhým, strašným kvílením, typickým pro poplachové sirény všude na světě, a stráže pobíhaly a zhasínaly světla a rozsvěcovaly červené nebo modré nouzové světlo nade dveřmi. Přesto nám nebylo dovoleno jít spát dříve, než byl dán signál. Krátce nato jsem slýchával blízké hřmění protiletadlových děl, z nichž některá musela stát na střeše naší budovy, protože zdi se zachvívaly jejich zpětnými nárazy. Mezi výbuchy granátů zazníval hukot německých letadel a po nich stále hlučnější výbuchy bomb, padajících na město. Čas od času jsem zaslechl tenký, vysoký, svištivý tón padající bomby a hned nato se budova otřásla duněním výbuchu, k němuž jako by došlo právě za oknem, i když ve skutečnosti byl jistě dost daleko. K vyšetřování jsem byl znovu zavolán skoro až na konci září. Sotva jsem dosedl na židli, napjatý jako vždy, už se rozhoukaly sirény. Vyšetřovatel beze slova vyskočil a popadl telefon. Dříve než dostal spojení, protiletadlové baterie začaly pálit přímo ze střechy nad námi; celá místnost se otřásala. Uši jsem měl zcela ohlušené a náhle zhasla světla. Najednou vstoupila stráž, vystrčila mne z místnosti a rychle mne vedla dolů po schodištích, chodbami přeplněnými stínovými postavami ve strašidelně červených a modrých světlech; mířili jsme stále dolů, do něčeho, co − soudě podle vlhkého a zatuchlého zápachu − musel být jakýsi podzemní kryt.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219330