už už si představoval, jak se jeho neurony rychle rozprskávaj v šedivý tekutině, viděl tupou kulku, mozek, kus zadní lebeční části, zátylek a znova mozek rozplizlej na asfaltu. Takže tak: Tomík položil harmoniku a vychutnával si ticho. Olina právě vystupovala z taxíku. Šampaňský, pivo, kořalka, trochu trávy. Asi před hodinou zašla do hotelu na prospektu Míru. Na baru si objednala pití. Za stolama seděly holky — takový ty kurvy, ne prostitutky. Vrhly na ni nevraživej pohled. Je fakt, že v tomhle městě se kurvy málo čím lišily od prostitutek. Město bylo uzavřený, žádný zahraniční turisti sem nejezdili, jen samí Kavkazani. Cizí jazyky — angličtinu, němčinu, francouzštinu — tady, podobně jako v Oděse, člověk vůbec nemusel znát. Ola jima pohrdala. A děvuchy se čepejřily jako slepice. Olina popíjela, poslouchala písničku od Jurije Antonova. Chlast stoupal do hlavy a chtělo se jí brečet: ráno zničila jeho, Bíbovo tričko s nápisem The Beatles, jeho parfémy, jeho cigarety, rozstříhala fotky, filmový časopisy. Pak vypila trochu rakije. Ne moc, jen tolik, aby se odvážila vejít do hotelu Mír, sedět tam a chladnokrevně zírat na ty kurvy, bez jakejchkoliv závazků. V restauraci, kde visej těžký závěsy ze zelenýho sametu, roztažený do různejch stran, svázaný zlatejma šňůrkama s ozdobama, blyštivejma cetkama a hvězdičkama — aby to vypadalo pěkně. Ola se uvelebila na barový stoličce. Ne čelem k zrcadlu, který se táhlo přes celou stěnu, 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219313