už už si představoval, jak se jeho neurony rychle rozprskávaj v šedivý tekutině, viděl tupou kulku, mozek, kus zadní lebeční části, zátylek a znova mozek rozplizlej na asfaltu. Takže tak: Tomík položil harmoniku a vychutnával si ticho. Olina právě vystupovala z taxíku. Šampaňský, pivo, kořalka, trochu trávy. Asi před hodinou zašla do hotelu na prospektu Míru. Na baru si objednala pití. Za stolama seděly holky — takový ty kurvy, ne prostitutky. Vrhly na ni nevraživej pohled. Je fakt, že v tomhle městě se kurvy málo čím lišily od prostitutek. Město bylo uzavřený, žádný zahraniční turisti sem nejezdili, jen samí Kavkazani. Cizí jazyky — angličtinu, němčinu, francouzštinu — tady, podobně jako v Oděse, člověk vůbec nemusel znát. Ola jima pohrdala. A děvuchy se čepejřily jako slepice. Olina popíjela, poslouchala písničku od Jurije Antonova. Chlast stoupal do hlavy a chtělo se jí brečet: ráno zničila jeho, Bíbovo tričko s nápisem The Beatles, jeho parfémy, jeho cigarety, rozstříhala fotky, filmový časopisy. Pak vypila trochu rakije. Ne moc, jen tolik, aby se odvážila vejít do hotelu Mír, sedět tam a chladnokrevně zírat na ty kurvy, bez jakejchkoliv závazků. V restauraci, kde visej těžký závěsy ze zelenýho sametu, roztažený do různejch stran, svázaný zlatejma šňůrkama s ozdobama, blyštivejma cetkama a hvězdičkama — aby to vypadalo pěkně. Ola se uvelebila na barový stoličce. Ne čelem k zrcadlu, který se táhlo přes celou stěnu, 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219313
zády k němu. Zády ke dvěma chlapům a třem ženskejm s povislejma prsama a pomačkanejma kartonovejma stehnama. Olina se napila vodky. Nedostavilo se nic: ani utrpení milujícího srdce, ani nostalgie, ani smutek. Vůbec se cejtila tak nějak gumově. Pak vyzývavě mrkla — poprvé, podruhý, potřetí — na chlápka s kučerama, romantickejma kučerama. Jenomže ten si jí ani nevšimnul a dál se bavil s nějakou tlustoprdkou, co měla okousaný nehty; slušňačka, určitě chodí na technickou školu, tyhle jsou všechny stejný. Objednala si šampaňský: čubky, slepice jedny, kundy podělaný. A mně nosil snídani do postele, arabský kafe, smaženou kukuřici, bonboniéru… Nepamatovala si, co všechno jí Bíba nosil do postele a jestli vůbec nosil, teď ale byla přesvědčená, že on je ten nejlepší, její milej, nejrozmilejší. A rozbrečela se. Přitom koutkem oka viděla, jak se mezi sebou domlouvaj číšník, číšnice a barman. Jeden kejvnul směrem k ní. Přišli muzikanti z estrády; Olina se začala soustředit na ně. Kluci ve stejnejch oblecích ladili nástroje. Aniž by se obrátila, zvedla ruku. Číšník proplul mezi prázdnejma stolkama, došel ke studentkám technický školy s manželama. A zůstal u nich dlouho stát. Ola spolkla zlost, která jí projela břichem a zasadila citelnou hořkou ránu. Vyrovnanejma pohybama vzala kabelku a myslela si: sakra, copak na sobě nemám originální Wranglerky, bundu Montana, německý Salamandry… 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219313
Obsah kabelky vysypala na stůl: pudřenky, kosmetika, zapalovače. Tím vším se začala hlasitě přehrabovat. Konečně našla lahvičku, vyklepala do dlaně dvě tabletky diazepamu a zapila je šampaňským. Muzikanti začali hrát něco od Demise Roussose, v ruštině. Znova se podívala na toho, co měl kučery až po lopatky, ne na ohryzaný nehty jeho ošklivky, a druhou holku se vůbec nenamáhala rozebírat — ksicht jako ksicht, prostě kurva. Neví ani, kolik stojí parfém v její kabelce, taková je to nána, a už si přišla sednout sem do restaurace, no, jen se na ni podívejte… Za oknama se nečekaně vybrala obloha, ale Olina nebyla úplně vymatlaná a věděla, že tam někde… Jo, vyspí se s támhletím muzikantem v malinovým saku s vycpanejma ramenama a v salátový košili. Pokusila se lusknout prstama a křiknout: „Platím!“ Zvuk zaniknul v prostoru. Vyrovnaným a sebejistým pohybem se postavila na nohy, kabelku nechala na místě a vydala se na záchod. Na půli cesty se nečekaně vrátila a začala očima provrtávat muzikanta v malinovým saku a salátový košili. Tý jo, jaký má krásný oči — bylo jediný, co ji napadlo, a co jinýho by ji vlastně mělo ještě napadat? Obrátila se ke stolku, flákla s kabelkou. Mrkla do svýho zrcátka. Zrcátko prasklo. Prasklo z ničeho nic přímo uprostřed. Hodila ho zpátky do kabelky, koketně, aniž by tím chtěla výrazně přitáhnout pozornost — jak toho, co seděl za stolem, tak toho, co stál na jevišti. Když se podruhý vydala 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219313