/ Koktejl Amadou / Člověku s půl mozkem v palici, ať už je běloch nebo černoch, ať odstín jeho kůže odpovídá kterémukoli stupni barevné škály od ebenu po mléko, to prostě musí vrtat hlavou: Jak je to možné? Jak je možné, že žena jako Annie, ne snad mimořádně inteli‑ gentní, ale taky ne mimořádně hloupá, žena, která si uvědomu‑ je – nebo aspoň ještě před hodinou uvědomovala – svůj věk a své vady na kráse, žena natolik slušná a konformní, že by ji ještě před hodinou nenapadlo, že by se mohla vdát za muže o dvacet… teda… sakra… třicet let mladšího, žena natolik usedlá ve svém anglic‑ kém pohodlíčku, že se o cizí kultury zajímala jen velmi povrch‑ ně… jak je sakra možné, že Amadouovy řeči sežrala a ještě se u toho olizovala? Vždyť ani nebyl dobrý lhář! Nenapadlo ho o nic víc než do zblbnutí opakovat „Ty jsi krásná“, „Jsi nejlepší“ a „Já tě miluju“! To byl, málo platné, vrchol Amadouovy divadelní produkce. K tomu tu a tam prohodil i procítěné „Na tom nezáleží!“ – to když Annie poukázala na nějaký nepopiratelný defekt ve svém vzhle‑ du nebo na právě tak nepopiratelný fakt, že kdyby v mládí povila syna, byl by dnes starší než Amadou. „Na tom nezáleží!“ říkal Amadou. „Jsi krásná! Já tě miluju!“ Fakt je, že to vyslovoval se vší vážností a tím svým sladkým, slunečným, a přece trochu chraplavým hlasem – a hlavně: říkal to PŘI TOM. Namíchal pro Anne koktejl z hormonů, který vydal nejmíň za osm, možná za dvanáct drinků. Anne to poprvé v životě dělala střízlivá – a přece opilá, opilá sexem. Tohle bylo nejlepší milování, jaké v životě zažila. Zdaleka předčilo i špetku koksu v nose. Kdybyste jí teď na podnosu na‑ bídli Amadoua, lahvinku whisky a sáček s bílým práškem a řekli „Jedno z toho si vyber!“, neváhala by ani půl vteřiny.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219311