„Protože věřil v investice, v tok kapitálu, že kdo neinvestuje, nic nezíská, a tak podobně.“ Nortonová se zatvářila, že si to pořádně promýšlí, a pak řekla, že je to možné. „Udělal to kvůli penězům,“ řekl Morini. Pak se ho Nortonová zeptala (a to bylo poprvé) na Pelletiera a Espinozu. „Byl bych radši, kdyby se nedozvěděli, že jsem tady byl,“ řekl Morini. Nortonová se na něho tázavě podívala a ujistila ho, že si nemá dělat starosti, že to bude držet v tajnosti. Pak se ho zeptala, jestli jí zatelefonuje, až doletí do Turína. „Samozřejmě,“ odpověděl Morini. Přišla za nimi letuška a za pár minut zase s úsměvem odešla. Fronta cestujících se dala do pohybu. Nortonová políbila Moriniho na tvář a odešla. Než odešli z galerie, zamyšleně, těžce zasmušile, majitel a jediný zaměstnanec jim začal vyprávět, že to tam brzo zavře. S lesklými šaty přes ruku jim řekl, že dům, jehož součástí je galerie, patřil jeho babičce, velmi důstojné a pokrokové dámě. Když babička zemřela, dům zdědili její tři vnuci, teoreticky rovným dílem. Ale on, jeden z vnuků, tehdy žil v Karibiku, kde se kromě míchání margarit věnoval vyzvědačství a špionáži. Ve všech ohledech byl jakoby nezvěstný. Špion hipík plný neřestí, tak to řekl. Když se vrátil do Anglie, zjistil, že bratranci obsadili celý dům. Od té chvíle se s nimi soudí. Ale advokáti jsou drazí a nakonec se musel spokojit se třemi místnostmi, kde zřídil svou uměleckou galerii. Jenže obchod nefunguje, neprodávají se ani obrazy, ani obnošené oblečení, a jeho koktejly chodí ochutnat jen mizivé množství lidí. Tahle čtvrť je na moje zákazníky moc šik, řekl, galerie teď spíš frčí v přestavěných starých dělnických čtvrtích, do barů se chodí na tradičních barových trasách a zdejší obyvatelé si obnošené šaty nekupujou. Když se Nortonová, Pelletier a Espinoza zvedli a chystali se už sejít po kovových schůdcích na ulici, majitel galerie se jim svěřil, že ještě ke všemu se mu v poslední době začal zjevovat přízrak jeho babičky. Tahle informace vyvolala zájem Nortonové i jejích přátel. Viděl jste ji? zeptali se. Viděl jsem ji, řekl majitel galerie, nejdřív prý jenom slýchal podivné neznámé zvuky, něco jako šumění nebo bublání vody. Zvuky, jaké dosud v tomhle domě nikdy neslyšel, i když jak se dům přepažoval, aby se mohly rozprodat jednotlivé byty, a muselo se instalovat nové
102/103 102
00000def2bolano2666_856_minister.indd103
25.4.2012, 23:31
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219308