Na obličeji má vyrytá hotová souvětí, asi žiletkou. Fëo! Plazím se zpátky k vodě. Hroznata se nade mnou postaví a napřáhne ruku…
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219164
6. kapitola Od včerejška nejdeme lesem. Jsem plahočící se částečkou v řadě válečných zajatců. Na tvářích máme chabé respirátory. Rozrážíme slaboučký aerosol smogu. Všichni jsme k sobě připoutáni okovy na nohou a na rukou. Obklopují nás ozbrojení Bandité v neprůstřelných vestách. Jsou zakuklení a komplet v černém. Na Taulë podle všeho zaútočili právě Bandité a ne Habitat. Vůbec se s námi neštvou, pokud někdo upadne, dostane motivační nakládačku. Upadnout není bohužel kdovíjaké umění, štěrk a oblázky prostě nenahradí fajnový asfaltový chodníček. Dá se říct, že jdeme po lese, kde místo stromů rostou desítky metrů vysoké pokroucené jehlany. V jehlanech jsou zhusta se klikatící žíly pulzující slabě fialovou. Kámen proto působí znepokojivě živě. Jsem vyčerpaná a zubožená. Zpocená a páchnoucí. Z šatů mi zbyly jen cáry, které taktak zakrývají prsa. Špinavé kalhotky mi hanbatě vykukují. Raději se nekoukám na své rozdrásané nohy. Bez bot se věru necestuje nejlépe. V puse mám poušť, v hlavě hřebíky. Když mě zajali Bandité, alespoň se zvýšila pravděpodobnost shledání se s rodiči. Představa shledání mě mámí a dojímá. Bojím se, že z myšlenek na rodiče upadnu a… upadnu. Málem sebou stáhnu elfa před sebou i za sebou. Celé procesí se zastaví. Doběhne ke mně zakuklený Bandita a než napřáhne nohu ke kopu, padne k zemi. „Panáčku, tuhle mi nepocuchej,“ Vojslavin klidný hlas nevykazuje vyvinutí špetky energie k tomu, aby hromotluka poslala k zemi. Přes rameno má přehozený zavánějící pytel a v druhé ruce 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219164
si nonšalantně nese kabát. Světélkující kamenné jehlany zbarvují její ušmudlanou a natrhnutou blůzu do fialkova. Podobně natrhnutě dopadl i její obličej, při bitvě v elfím městě dostala pěkně přes držku. Bandita se s odfrknutím postaví. Jediné, co mu skrze oblečení vykukuje, jsou oči. Musí mít nevídaně malý nos. Jeho kožené rukavice zaskřípou, když zatne pěsti. Vojslava podaruje Banditu vzdušným polibkem zabaleným do ironie. Bandita se s vrčením vrátí na své místo a zase se vydáme na cestu. „Maličká,“ pohladí mě zamilovaně po vlasech. „Musíš o sebe více dbát. Neboj, dáš si koupel a budeš jako nová.“ Dorazí k nám Hroznata. Vezme jí pytel a jdou ruku v ruce. Vojslavu gesto očividně potěší, culí se jako prvňačka, co dostala první pusu. Odejdou ode mě až ve chvíli, kdy dorazíme ke dvěma mohutným kamenným sloupům, mezi kterými je natažený plot ze žiletkového drátu. Před námi se objevuje obrovský vápencový úl. Bandití strážný chytne konec žiletkového drátu a odtáhne ho, abychom mohli projít. Vápencový úl připomíná pórovitou houbu. Uvnitř úlu nás naženou do velké místnosti plné vyděšených zajatců. Mezi elfy jsou i lidé. Nejsou Bandité náhodou venédskými teroristy, kteří škodí každému na potkání a neřeší rasovou příslušnost? Nejspíš jde o teroristy, kteří nesouhlasí s politikou venédské vlády a jsou pro mnohem ostřejší přístup k elfům. Kdoví. Za zajaté Venédy mohou požadovat výkupné nebo je propustí jen za předpokladu, že jim habitatská vláda v něčem ustoupí.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219164