D R A H Ý P Ř Í T E L I 101
pléd, protože se bojím, abyste nenastydl – taky jsem k Vám pozorná – jak to vlastně dopadlo s tím kotlem???), jak na mne každých padesát stran myslíte, a mám úsměv od ucha k uchu. Mimochodem, musím se Vám hned teď přiznat k jedné věci: po celý ten večer jsem na Vás myslela taky. Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Nějaké věci jsem prožívala a zároveň jsem se těšila, že Vám je budu moct druhý den vyprávět. Byla jsem s Romainem a ve stejnou chvíli jsem si říkala, jak na Vás tohle zítra „vybalím“ (hm, tohle slovo se tu objevilo samo). Nikdy v životě jsem nezažila podobný druh rozpolcení: když to přepísknu, dokonce se sama sebe ptám, jestli jsem neodsouhlasila rande s bankéřem jen proto, abych Vás měla čím pobavit! A tak mě napadá, jestli je možné žít se spisovatelem a nebýt zároveň automaticky ohrožen „zpostavováním“, abych tak navázala na Váš novotvar. Prožívala tyhle věci Véra? Myslím úzkost, že pro Vás bude existovat jen skrze literaturu? (Vaše ostatní manželky teď ponechám stranou, hlavně „Už půjdem, brouku?“, ta mi připadá dost pošetilá na to, aby si kladla podobné otázky – šťastná to žena.) V každém případě přísahám, že po včerejším zážitku si lépe uvědomuju míru Vašich problémů, Pierre-Marie. Už chápu, s jakým břemenem se musíte vláčet! I když každá mince má dvě strany. Kdyby býval můj včerejší večer skončil katastrofou, už jen pomyšlení, že bych Vás těmi svými mrzutostmi rozesmála, by bývalo zmírnilo můj stud nebo smutek. Začíná mi být jasné, co jste měl na mysli, když jste zmiňoval „poslední útěchu“.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS219151