HOSPIC – PŘÍBĚH NAPLNĚNÉ NADĚJE
Medailka O pár kilometrů dál odcházela jiná má pacientka. Rodina mě přivolala, když se zhoršoval zdravotní stav a když u lůžka nemocné panovala velká úzkost. Když jsem přijela k ní domů, velmi plakala a naříkala. Věděla jsem, že její bolest není jen bolest těla, ale že pláče její duše. Rodina ji odevzdávala do rukou „věštců“, kteří měli pomáhat k uzdravení. Přes všechny věštecké praktiky, které jsem v rodině během měsíční péče nacházela, nedokázali zabránit smrti, která přicházela. Sklonila jsem se nad touto svou pacientkou a sevřelo se mi srdce smutkem. Měla jsem silnou potřebu ji políbit a vzít do náruče. Byla tak křehká. Její srdce doslova volalo po lásce a tolik potřebné pravé naději. Věděla jsem, že je mi v jednom okamžiku dovoleno vstoupit do jejího nitra a začala jí vyprávět o své konverzi, o poznávání Boha, o životě z víry. Poslouchala velmi soustředěně. Po nějaké době se jí tvář projasnila a požádala o přivolání
99
hospic.indd 99
22/06/2016 09:54:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218793
Jana Sieberová
kněze. Na začátku péče přijala medailku Panny Marie a já ji vložila do modliteb společenství. Prosila jsem kněze o odsloužení mše svaté. Přivolala jsem otce Pavla Rouska, který nemocné udělil svátosti. Tyto silné okamžiky probíhaly uprostřed celé rodiny, která naslouchala a vnímala, co se kolem maminky děje. Dcera a syn se dokonce s maminkou na její přání pomodlili modlitbu Otče náš, kterou je naučila v době, kdy byly malé děti. Byl to velmi silný okamžik a já věděla, že nemocná je připravena. Za dvě hodiny po přijetí svátostí odešla pokojná a smířená, uprostřed svých dětí, doma, kde prožila celý svůj život.
Pohlazení Jednoho rána nám v hospici plakala dcera a prosila o pomoc pro maminku, která byla dlouhodobě onkologicky nemocná, fyzicky velmi křehká, vážila asi 35 kg, a dcera se obávala, že už o ni nezvládne pečovat sama. Bála se
100
hospic.indd 100
22/06/2016 09:54:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218793
HOSPIC – PŘÍBĚH NAPLNĚNÉ NADĚJE
komplikací pokročilého nádorového onemocnění a smrti. S velkou láskou se starala o maminku v malém panelákovém bytě, dokonce každý den vedle ní lehávala. Bylo pro nás velmi dojemné sledovat silnou lásku dcery k matce. Nemocná byla vždy usměvavá, ale uzavřená do sebe a mnoho s námi nekomunikovala. Vděčně přijímala naši péči, starost a také modlitbu, ale duchovního odmítla. Při jedné návštěvě jsem si všimla, že dcera má uslzené oči. Pobídla jsem ji k rozhovoru a ona se mi svěřila, že velmi touží po objetí maminky, po gestu lásky, které jí celý život tak chybělo. Myslela si, že maminka jí to v závěru života vynahradí. Darovala jsem jí medailku Panny Marie a vyprávěla o její pomoci. Poslouchala s otevřeným srdcem a byla vděčná, že kromě hospice se může obracet s prosbou k někomu dalšímu. Obě ženy, matka a dcera, byly nepokřtěné. Nemocná byla tak jako každý náš pacient vkládána do modliteb širokého společenství po celou dobu péče.
101
hospic.indd 101
22/06/2016 09:54:26 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218793