Borodin pověřil svého nového zástupce správou právního odboru a rozsáhlého majetku Kremlu v 78 zemích: velvyslanectví, škol a dalšího majetku, jenž kdysi patřil Komunistické straně Sovětského svazu. Putin nastoupil právě ve chvíli, kdy Jelcin vydal výnos převádějící správu majetku ze starých ministerstev, jež ho měla na starosti za sovětských časů, jako například ministerstva zahraničí a ministerstva zahraničních ekonomických vztahů, na Borodinův útvar. Leccos z tohoto jmění se nacházelo v bývalých sovětských satelitech, nebo dokonce někdejších svazových republikách, jako třeba na Ukrajině, jež vznášely nárok na sovětský majetek na svém nově nezávislém území. Putinovi připadl úkol najít východisko z této právní šlamastyky, zbavit se majetku, který už za to nestál, a přitom obnovit suverenitu Ruska v případě, že měl nějakou cenu. Putinův inventář ještě podtrhoval rozklad Sovětského svazu a porcování jeho zdechliny pro zisk. „Někdy na povrch vyplavaly věci, z nichž vstávaly hrůzou vlasy na hlavě,“ řekl Putinův kolega Sergej Čemezov.29 Desítky pochybných „podniků, zprostředkujících firem a akciových společností“, které tehdy byly zakládány za podezřelých okolností, začaly nakupovat leccos z bývalého sovětského majetku v cizině, jak tvrdil mladý výběrčí dluhů Filip Turover,30 který některé z nich odhalil. Turover se rozhodl seznámit se svými důkazy prokurátory v Moskvě a Německu, což se stalo Borodinovi osudným. Putin byl níže postaveným úředním činitelem, jak tehdy napsaly jedny moskevské noviny v profilu tohoto nového přírůstku do kremelského aparátu. Byl „osobou úplně v pozadí“, jejíž nejlepší profesionální vlastností je její nenápadnost.31 To ho patrně spasilo, když se mocenské souboje kolem Jelcina přelily na veřejnost, což se stalo přesně ve chvíli, kdy nastoupil do nového zaměstnání. Jelcinův poradce pro otázky národní bezpečnosti Alexandr Lebeď vyjednal v srpnu 1996 konec války v Čečensku mírovou dohodou, která usilování této republiky o nezávislost pouze odložila, nikoli vyřešila. Lebeď se potom veřejně střetl o podmínky smlouvy s Černomyrdinem a Čubajsem, kteří se distancovali od dohody, jež podle nich dala Čečencům příliš mnoho. Tyto veřejně probírané různice nabyly do října takové intenzity, že ministr vnitra Anatolij Kulikov obvinil Lebedě, že chystá „plíživý puč“, a vyhlásil stav pohotovosti pro milici v celé zemi. Černomyrdin nazval Lebedě „malým Napoleonem“. Jelcin nazítří Lebedě, který potom uzavřel politické spojenectví s Jelcinovým vyhozeným šéfem ochranky Alexandrem Koržakovem, propustil. Ten potom vynesl na světlo přepis Čubajsova hovoru, v němž probíral úsilí, jak zastavit vyšetřování dvou volebních poradců přistižených s krabicí plnou peněz. Tyto střety byly v plném běhu, právě když Jelcin v listopadu podstoupil operaci srdce, takže Putin zjistil, že je do těchto byzantinských pletich vtahován stále hlouběji. Ani nedokončil svůj inventář státního majetku v cizině, natož aby s ním
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218783
něco podnikl, když ho po pouhých sedmi měsících v Moskvě v březnu 1997 přesunuli na nové místo. Alexej Kudrin byl povýšen a stal se náměstkem ministra financí. Na jeho doporučení ho Putin vystřídal v čele Hlavní kontrolní správy. Toto jmenování z něj rovněž učinilo zástupce vedoucího prezidentské kanceláře. Teď pracoval ve skvělé nové kanceláři na Staré ploščadi.32 Týden po nástupu Putina do nové funkce udělil nový prezidentský výnos jeho oddělení širší pravomoci k vyšetřování, jak se rozkrádají státní peníze po celé zemi, neboť gubernátoři, státní podniky a monopoly využívali politický a ekonomický chaos, aby odsávali peníze ze státní pokladny. Putinův úkol spočíval v nastolení pořádku a skoncování s nejhojněji rozšířenými machinacemi, které postrkovaly jak stát, tak ekonomiku do stále hlubšího propadu. Tahle práce ho seznámila s korupcí rozežírající zemi, ale také s politickými riziky, jež se pojila s odhalováním postav držících moc. Putin rychle pochopil, že si služba v Kremlu vyžaduje jak citlivý, tak diskrétní přístup, když určoval, jak daleko smí zajít při svém vyšetřování. Putin už za pár dní po nástupu do čela oddělení veřejně zprostil jak Jelcina, tak bývalého ministra obrany generála Pavla Gračova nařčení, že měli prsty v jednom skandálu. V jeho rámci vojenské velení na Kavkaze přesunulo v letech 1993–1996 tanky a další zbraně v hodnotě miliardy dolarů na pomoc Arménii v její válce proti Ázerbájdžánu, třebaže ruský zákon prodej zbraní oběma stranám zakazoval. Ve snaze vyvrátit obvinění udělil Putin interview novinám Kommersant a rozhlasové stanici Echo Moskvy. Potvrdil, že se přesun opravdu udál, a řekl, že vyšetřovatelé vypátrali, kdo za něj nesl odpovědnost, ovšem projevil zdrženlivost, když měl uvést jejich jména. „Vypátrali jste, kdo je s těmito dodávkami osobně spojen?“ zeptal se ho novinář z Kommersantu. „Ano, jejich jména jsme zjistili,“ odpověděl Putin. „Nemohl byste je uvést?“ „To raději neudělám, dokud nebude vyšetřování generální prokuraturou a hlavní vojenskou prokuraturou dokončeno.“ „Nejsou to činitelé ruského ministerstva obrany?“ dotíral na něj novinář. „Ano.“ „Nefiguruje na tom seznamu i jméno bývalého ministra obrany Pavla Gračova?“ „Ne. V průběhu vyšetřování, jež jsme podnikli, jsme nenalezli žádné dokumenty, jež by naznačovaly, že by Gračov vydal z tohoto důvodu přímé pokyny či směrnice.“33 Jako vysloužilý zpravodajec Putin chápal, jak odměřovat své odpovědi. Mluvil velmi zdráhavě, přičemž přesně odvažoval informace, jež chtěl zveřejnit, ale jinak nic. Gračov, jehož úplatnost dosáhla takových rozměrů, že se mu říkalo „paša Mercedes“, neboť za nevysvětlených okolností získal luxusní automobily, toho určitě věděl příliš mnoho, než aby si ho mohl Kreml otevřeně popudit, i když ho propustil.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218783
Jeden činitel vojenské prokuratury, která už Gračova vyslechla, si postěžoval, aniž ovšem uvedl své jméno, že je předčasné, aby Putin kohokoli zprošťoval viny.34 Dozor nad oddělením zaváděl Putina do celé země a přivedl ho do úzkého styku s prokuraturou a bezpečnostními agenturami včetně Federální bezpečnostní služby (FSB), což byla nástupkyně KGB uvnitř země, takže měla na starosti vnitřní bezpečnost, kontrašpionáž a boj proti terorismu. Zdědila ústředí KGB v oné zlopověstné budově na Lubjanském náměstí. Putin zjistil, do jaké míry selhává ruská vláda téměř na každé úrovni, jak málokdo bere na vědomí její autoritu a jak jejími zdroji plýtvají gubernátoři a další činitelé, kteří se spolčují s novými podnikateli, aby rozkradli co nejvíc. Třebaže nedisponoval prokurátorskými pravomocemi, měl pověření Kremlu, aby přezkoumával rozpočty a smlouvy, podnikal vyšetřování a sestavoval tlusté spisy obsahující usvědčující důkazy, jež bylo možné v případě nutnosti využít. Tyto informace mu propůjčovaly jak moc, tak vliv. Stal se jakýmsi novodobým revizorem, státním kontrolorem z Gogolovy satirické hry, jehož očekávaný příjezd do jednoho maloměsta vyvolá takový strach u prolhaných místních činitelů, že zahrnují všemožnými poctami jistého hejska, který nic netuší a jehož totožnost je zaměněna s totožností skutečného revizora. Koncem prvního měsíce práce Putin prohlásil, že náměstek ministra dopravy Anatolij Nasonov je neschopný. Učinil tak na základě „výběrových kontrol“ v 18 oblastech, jež zjistily, že se z Federálního cestovního fondu vypařily peníze v hodnotě miliard dolarů. Do května 1997 rozšířil své pátrání do třetiny z 89 oblastí a republik a obvinil 260 úředních činitelů ze zneužití moci. V září oznámil kázeňské šetření proti 450 činitelům a zdůraznil obzvlášť „nápadné důkazy“ o zpronevěře státních peněz ve Stavropolském kraji a Tverské oblasti.35 Putin na své nadřízené zapůsobil svou pílí, když se snažil obnovit autoritu Kremlu, i když pouze selektivně, a znovu naplnit státní pokladnu.36 Také jim občas zabrnkal na nervy. Mladý místopředseda vlády Boris Němcov, jehož Jelcin jmenoval týž měsíc, kdy byl Putin postaven do čela oddělení, vzpomínal, jak Putin předkládal zprávu o zlodějně a korupci. Tu jeho útvar odhalil v jisté nadaci založené Čubajsem, jenž ho v roce 1996 pominul u jedné funkce. Zpráva končila douškou, o níž demokratický reformátor Němcov usoudil, že je z jazyka zpravodajského agenta: „Oznámit podle vašeho uvážení.“ Němcov ho požádal o vysvětlení, přičemž mu pověděl, že pokud si myslí, že byl spáchán zločin, místo aby psal něco takového, měl by o něm zpravit prokurátory. „Co to znamená?“ zeptal se svého podřízeného. Putinovi netrvala odpověď dlouho: „Vy jste šéf, vy rozhodujete.“37 Putin už po jistou dobu přemýšlel o ekonomických problémech země. V květnu 1996, když byl ještě v Petrohradě, se dal oficiálně zapsat na vysokou školu, aby
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218783