H en r y K i ssi n ge r : Usp o ř á dá n í s věta
98
jakožto úvodní krok k „ještě těsnějšímu sjednocení“ národů tvořících Evropu a zároveň úhelný kámen nového evropského uspořádání. Hlavní hrozbou, jež otřásala stabilitou Evropy, bylo po desítky let Německo. Bylo zcela zásadní, jakou drahou se v prvních deseti letech po skončení války vydá jeho národní reprezentace. Kancléřem nové Spolkové republiky Německo se stal třiasedmdesátiletý Konrad Adenauer; Bismarck se v témže věku chýlil ke konci kariéry. Patricijsky smýšlející Adenauer, podezíravý k populismu, založil novou politickou stranu, Křesťanskodemokratickou unii, která poprvé v německých parlamentních dějinách vládla jako umírněná strana s většinovým mandátem. Vybaven tímto mandátem byl Adenauer odhodlán znovu si získat důvěru nedávných obětí Německa. V roce 1955 svou zemi uvedl do Severoatlantické aliance. Evropskému sjednocení jakožto kýženému cíli byl osobně oddán natolik, že v padesátých letech odmítl návrhy Sovětů obsahující náznaky, že pokud se SRN zřekne spojenectví se Západem, mohlo by dojít ke sjednocení Německa. V tomto rozhodnutí se nepochybně odráží důvtipný odhad spolehlivosti sovětských nabídek, ale také pronikavé pochyby ohledně schopností německé společnosti projít uprostřed kontinentu osaměle znovu cestou národního státu. Založit nové mezinárodní uspořádání na rozdělení vlastní země – to ovšem vyžadovalo vůdčí osobnost zcela mimořádné mravní síly. Rozdělení Německa nebylo v evropských dějinách novinkou, naopak tvořilo bázi vestfálského i vídeňského urovnání. Novinkou bylo to, že se nové Německo výslovně formovalo jako součást Západu při soutěži o povahu mezinárodního politického uspořádání. Bylo to důležité tím spíš, že mocenská rovnováha se nyní z valné části formovala mimo evropský kontinent. Po tisíc let braly evropské národy za jednoduše dané, že ať už v mocenské rovnováze dochází k jakýmkoli výkyvům, její hlavní složky se nacházejí v Evropě. Svět vzmáhající se studené války ale hledal princip rovnováhy v počínání a zbrojení dvou supervelmocí, totiž Spojených států za Atlantikem a Sovětského svazu na geografickém okraji Evropy. Amerika pomohla restartovat evropskou ekonomiku programem řecko-turecké pomoci v roce 1947 a Marshallovým plánem v roce 1948. V roce 1949 pak Spojené státy se vznikem NATO poprvé ve svých dějinách vstoupily v době míru do spojeneckého svazku.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218759