Upír Upírá upír oko matné na mrzkou lidskou potravu, s rozkoší do nich zuby zatne. A stane se jim po právu.
Však co to vidí oko lačné: čiperní lidé – vida je! – nebudou čekat až s tím začne a všecku krev jim vysaje. Sami si zlobně zatínají navzájem v hrdla zubiska, žíznivě krev si vysávají – a pro něho krev netryská! Sůl, česnek metají si v oči, druh druha kůlem proklaje, podivně svět se před ním točí, když lidstvo metlou lidstva je. Naposled upřel oko k lidem, pak oběsit se zamíří: Co bych tu dělal? Umřu s klidem – tohle jsou správní upíři!
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218630
Rozhovor s mrtvým Po popravčím poli postava se plouží, nechť je odkudkoli, co zde pohledává, co, šílená, hledá? Po milenci touží. Nešťastnice bledá chlapce oplakává. Onen shledán v hříchu třetí den tu tráví v hrůzostrašném smíchu na nejvyšším břevně. Co ti, mrtvý, k smíchu? žasnouc panna praví, za ručičku chabou chápajíc ho pevně. Uklidniv se vece zas on k dívce svojí: Na tom světě přece, zač to na něm stojí?! Tu tě schvátí šelma, tu lepra a tu mor... A v tom je právě ten šibeniční humor.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218630
Na půlnoční straně Na oujezdským hrádku zpívá pěkný ptáček, on tam libě zpívá, až se to rozlíhá, je tu ale háček. Na půlnoční straně kdosi táhle vzlyká, vprostřed pusté pláně zcela nečekaně cvakla náhle klika. Na protější stráni rudý oheň plane, plane bez ustání, neb se nad ním sklání děvče ustarané. Zakrákala vrána, vyzvánějí saně: Komu zvoní hrana, holka uplakaná, na půlnoční straně? Proč jsi tu slepici, proč jsi ji upekla, odnesla v čepici, napíchla na špici? Teď musíš do pekla. Spievanky, spievanky, kdeže ste sa vzaly, či ste s neba spadly, či ste rástly v háji, spievanky, spievanky?
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218630