V Arménii 1963. Klečící zleva: spisovatelé Jan Beneš a Vladimír Vondra. Stojící v klobouku Jana Štroblová, hostitel Sambatjan, Miloň Čepelka a Josef Hanzlík
( 101 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218547
mě uvolnili. Nejdřív nechtěli ani slyšet, pak povolili. Zřejmě to vzal Vondrášek přes stranu. Být straník byla v takových situacích výhoda, leccos šlo obejít a zařídit jinak. Dost možná to byla podmínka: aby mohl člověk pracovat v rádiu, musel být ve straně. A já jsem tam vstoupil už na škole v Kníně. Kdy? Brzy po tom, co jsem začal kantořit. Soudruh ředitel mi to uložil jako povinnost. Ale jediné, co jsem pro stranu kdy udělal, bylo placení členských příspěvků. Byl jsem tam formálně jako tolik jiných. Nechlubím se tím, ale proč se dělat lepší, než jsem byl? Jak dlouho trval boj o Miloně Čepelku mezi školstvím a rozhlasem? Možná čtvrt roku, dva měsíce určitě. V rozhlase chtěli, abych tam začal od května, ve škole by byli logicky rádi, kdybych dokončil školní rok. Ale nedokončil jsem ho. Co říkali kamarádi na to, že jdete před mikrofon? Divili se, záviděli, varovali vás? Láďa Tománek, náš spolužák z vysoké, byl rád, že učí, Svěrák byl rád, že učí… Loučil jsem se bez nostalgie, ta přicházela posléze, protože mi v Kníně mezi lidmi bylo skutečně dobře, hlavně u mých bytných v rodině Fafejtů. Tenhle příběh měl ostatně pokračování po mnoha letech. Dobré dvě třetiny mých knížek by v novém tisíciletí nevyšly, kdyby na ně nepřispěla Pražská plynárenská, kterou vedl jako generální ředitel někdejší chlapeček, kterého z Knína pamatuju, když chodil do druhé třídy, Milan Fafejta. Pražská plynárenská provozuje i Galerii Ve Smečkách. A to je dobře. Věřím, že angažmá v umění přináší takové firmě užitek a dobré jméno. Mým knížkám, a nejen jim, pomohlo staré přátelství. Takové nečekané štěstí mi život přinesl, aniž jsem si to zasloužil.
( 102 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218547
Na návštěvě v Novém Kníně, 1965. Miloň Čepelka vpravo dole v brýlích
Náhoda… Mě si život opravdu asi spíš hýčkal, než trápil, a tak často přemýšlím, jestli jsem mu to dost vrátil. Bojím se, že ne. Ale naučil jsem se v různých věcech hledat souvislosti. Bez nich se nedá dojít k poznání. Mnohá změna, která vypadá, že směřuje k horšímu, se nakonec ukáže být užitečná. Nedostal bych se k divadlu, kdybych byl nevzdal původní plán se k divadlu dostat. Začal jsem kantořinou, a do divadla přece jen nastoupil. Nepřijít do Knína Olga Hostovská a nenastat celý komplex neuvěřitelných takzvaných náhod, taky by se to nestalo. Zpětně se v životních peripetiích něco pozitivního jistě najít dá. Těžší je to nalézt ve chvíli, kdy se změna právě děje. To člověka spíš napadá, že si slízne se vší parádou průšvih. Ale když se takových případů stane víc, přestane se změn tolik bát. Co všecko jsem musel opustit, abych se dostal k něčemu novému! Člověku to sice přijde líto – něco si vypiplal a ztrácí to – ale nakonec přijde náhrada. ( 103 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218547