schopni se porady účastnit s otevřenou myslí, zaujmout zvídavý postoj ve smyslu „počkejme, jak se to vyvine“, aniž bychom se zaměřovali na dosažení nějakého konkrétního výsledku. Připravíme se, poznáme své téma, a skočíme. Tak mě učili učit. Čtu, dělám si poznámky, rozhodnu se, co chci říci. A pak jdu do určené místnosti a začnu mluvit bez jakýchkoli rekvizit. Před mnoha lety mě jeden z mnichů v Gampo Abbey naučil cvičení pro chvíli probuzení, které spočívá v tom, že si řeknu: „To jsem zvědava, co se dneska stane.“ Tak se projevuje duch umění skočit. Jak s tímto cvičením pokračujeme – ať už v podobě formální meditace, nebo právě tam, kde během dne zrovna jsme – stáváme se stále zběhlejšími ve schopnosti postřehnout okamžik, kdy jsme aktivováni. Tak přicházíme sami k sobě – „synchronizujíce tělo a mysl“, jak to označil Chögyam Trungpa –, abychom vzápětí nechali příběh příběhem a otevřeli se osobě, která se ocitla vedle nás, či situaci, jež právě nastala. To je základem péče jednoho o druhého, toho, abychom vyšli druhým laskavě a soucitně vstříc. Tímto cvičením se hlásíme k bojovníkovi v sobě samých, místo abychom se nechali unést svými myšlenkami a emocemi. Souhlasím, že platí určitý nesoulad mezi všezahrnujícím charakterem druhého závazku a skutečností, že dozajista existují lidé, k nimž se nám náklonnost pocítit nedaří. Šéf, kolega v práci, manžel či manželka, spolubydlící, matka, otec, dítě – kdo jsou ti, 103
1600110-Synergie-Zit s lehkosti-blok-BC.indd 103
10.06.16 15:00 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218545
které opravdu nemáte rádi a u nichž si přejete, aby se prostě sebrali a odešli? Kdopak je na tom seznamu u vás? Buďte ale těm lidem vděčni: jsou to vaši zvláštní duchovní rádci, kteří se objeví vždycky právě včas, abyste si mohli uchovat upřímnost. Jsou to potížisté vašeho života, kteří vám umožňují nahlédnout, že jste se uzavřeli, že jste se obrnili, že jste schovali hlavu do písku. Kdybyste se na ně nerozzlobili, kdybyste jich neměli plné zuby, nebyli byste schopni v sobě tříbit trpělivost. Kdybyste jim nezáviděli, kdybyste na ně nežárlili, nedokázali byste vlastní podlost nikdy překročit a snažit se radovat z jejich štěstí. Kdybyste se nikdy nesetkali se sobě rovnými, mohli byste se domnívat, že jste lepší než všichni ostatní a povýšeně kritizovat jejich neurotické chování, místo abyste se pokusili něco udělat se svým vlastním. Když tento závazek přijmeme, začínáme nepřetržité cvičení v laskavé vstřícnosti a soucítění. Jedním ze způsobů, jak je provádět, je vytrvale se sami sebe ptát: „Jak mohu pomáhat?“ To můžeme dělat každý den. Znovu a znovu však přitom budeme zjišťovat, že si vlastně nejsme jisti, co pomůže a neuškodí. Bojovník se ale mnohému učí selháváním. Víc se pravděpodobně učíme ze svých chyb než ze svých úspěchů. Musíme uznat, když se něco nedaří, – a co je důležité – nebrat si to osobně. Místo toho se můžeme řídit výzvou Chögyama Trungpy: Žijte svůj život jako experiment. Osvojte si postoj ve smyslu: „Nejsem si jist, co v této 104
1600110-Synergie-Zit s lehkosti-blok-BC.indd 104
10.06.16 15:00 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218545
situaci pomůže, ale budu experimentovat a vyzkouším tohle.“ Někdy výsledkem bude: „Hrome, jak to, že to nefunguje?!“ Ale pokud bude pravdou opak, něčemu jsme se naučili, a můžeme zkusit zase něco jiného. Když se tomuto závazku snažíme dostát, pomůže, dáme-li si někdy pauzu a uvědomíme si, o jakou obrovskou záležitost jde – její časový rámec, tak rozsáhlý, že je nepředstavitelný, a nekonečné množství lidí, jimž se zavazujeme pomáhat: nejen ty, kterých je nám líto, ale všechny bytosti všude a bez výjimky. Vidíme-li je na ulici, čteme-li o nich ve zprávách, slyšíme-li o nich od přátel – zkrátka vstupují-li nám do vědomí jakýmikoli cestami – stávají se kandidáty naší laskavé vstřícnosti a soucítění. To je úkol bez hranic a mezí a my se budeme učit jej plnit za pochodu a provždycky. Touhou bojovníka je se nikdy neuzavírat – a to i ve chvíli, kdy osobní vztah ochabuje. To ovšem neznamená, že to půjde bezbolestně. Konec někdejšího úzkého vztahu nás vrhá přímo doprostřed hlubinné nejistoty – a to jednoznačně bolí. Ocitáme se na pokraji. Zjišťujeme, že se zaplétáme ve vzorcích chování, o nichž jsme se domnívali, že jsme jim již dávno odrostli. Někdy se uzavíráme už při pouhé myšlence na danou osobu. Často se však nejvíce poučíme ze zdánlivě neřešitelného vztahu, jsme-li ochotni být zranitelní a upřímní, jsme-li ochotni spojit se s tím, co Chögyam Trungpa označil jako „pravé srdce smutku“. 105
1600110-Synergie-Zit s lehkosti-blok-BC.indd 105
10.06.16 15:00 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218545