Petra Ženatová
Jedna duše
Vrátila se zpět do přítomnosti. Otevřela oči a vyslovila zcela zřetelně a nahlas jedno jediné slovo: „Sebastián“. Chvíli mlčela, jakoby čekala, zda neobjeví se jiná spojitost. „Musel to být on,“ dodala, když žádné jiné vysvětlení nenalezla. Znala ho tedy odjakživa, jen si to nedokázala propojit. „Miluji ho už tak dlouho,“ přiznala sama sobě. Ona uvědomělá pravda jí otevřela dveře a Lolita tak mohla konečně vstoupit do nedávno objevené dimenze. Poprvé měla možnost v ní kráčet a prozkoumávat nepoznané. Využila ji. Mnohé získalo jinou podobu, barvy více odstínů a tóny na jemnosti. Pokrok vpřed a zároveň návrat k láskou provonělému dětství. Už jí vůbec nezáleželo na tom, zda Sebastiana miluje, či nikoliv. Poznala, že není třeba vyžadovat Sebastiánovu fyzickou přítomnost. Když bude chtít, kdykoliv během dne může se s ním spojit a nechat kolovat lásku. Ten pocit byl pro ni blahem. Ať si je klidně míle daleko a žije si svůj život, ona udělá to stejné. Usoudila, že jí stačí pouhé vědomí, že někde na Zemi existuje člověk, se kterým kdysi dokázala spojit svoji duši. Byla překvapena, jak může být ono spojení silné. O jeho trvalosti zatím neuvažovala. Začalo jí být chladno, vstala tedy a zamířila domů. Slunce zapadlo, nebylo ho však zpoza mraků vidět. Netrvalo dlouho a nebe zalilo se teplými červenými barvami a pak pomalu začala přicházet tma. Lolita už byla chvíli doma, když se rozsvítily pouliční lampy. Připravovala si v kuchyni večeři. Nechávala plátek chleba ohřát v topinkovači. Máslo se pak na něm rozpouštělo jako sněhová vločka na ruce. Nakrájela si sýr a rajče a přidala je na talíř s chlebem. Konvice mezitím hlásila vařící vodu, která byla během pár sekund nalita do srdíčkového hrnku. Ze stoupající páry linula se ovocná vůně citrusových plodů. Lolita do jedné ruky uchopila právě uvařený čaj a do druhé talíř s večeří. Odešla do svého pokoje. -98Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218493
Petra Ženatová
Jedna duše
Cestou se ještě zastavila v chodbě a vytáhla ze skříně deku. Poté se pohodlně usadila do křesla. Nerada jedla sama. Pustila si talk show, aby měla společnost, a celou večeři spořádala. Odložila talíř i hrnek s čajem na stolek vedle knihy a celá se zachumlala do deky. Pořad skončil. Nastalo ticho, ale jen na chvíli. Téměř okamžitě poté se ozvalo její svědomí: „Pokud je všechno, co sis dnes uvědomila, pravda, znamená to, že jsi ve skutečnosti vždycky Ondru podváděla. Tedy tvoje duše ho podváděla.“ „Ne, to není pravda,“ ohradila se Lolita. Přeci vztah k Ondrovi nemůže porovnávat s poutem, jež cítí k Sebastiánovi. Je to jako srovnávat švestky a jablka. Na úrovni srdeční byl Ondra jediný člověk, kterého upřímně milovala. Svědomí se nenechalo tak lehce odbýt a trvalo si na svém: „Milovala jsi Sebastiána od prvopočátku. Ano, od jeho básní počínaje. To jak si hraje se slovy, s lidskými myšlenkami, skrytou touhou a nenalezenou láskou. Všechny jeho sbírky máš v knihovně.“ „To přeci nic neznamená,“ okřikla se. „Četla jsi je milionkrát. Nikdo tě nemůže zastavit. Čteš je pořád, přestože je znáš nazpaměť. Vybereš si jednu sbírku a dvě až tři básně si čteš před spaním. Okolí nevnímáš, zabraná do slov, která volají po tvém objetí,“ svědomí začalo shromažďovat důkazy a okamžitě jimi Lolitu zaplavilo. Lolita chtěla se znovu ohradit, jenže pak si uvědomila, že to nemá význam. Nemusí sama se sebou soupeřit. Není třeba si lhát a tím zmírňovat bolest. Pravda byla přece tak jednoduchá. Ve skutečnosti Lolita toužila po jediném a to prohloubit spojení s Ondrou. Pomocí veškeré té
-99Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218493
Petra Ženatová
Jedna duše
lásky, kterou cítila v srdci, propojit jejich duše. Jenže její snahy byly marné. Nešťastná a frustrovaná ze všech těch neúspěšných pokusů, začala se uchylovat do svého nitra. Hledala další možné cestičky, kterými by se jí mohlo podařit propojit jejich duše. Zkusila všechno, dokonce našla svou bolavou duši, která vyzradila jí svůj smutný příběh. Uzdravila ji a dnes konečně Lolita zjistila, že i duše má svého prince. Nedokázala si však s těmi získanými informacemi správně poradit. Seděla schoulená do klubíčka a uvažovala, zda kdyby se jí podařilo spojit svoji duši s Ondrovou, zda by spojení se Sebastianovou ztratila. Nebyly to jednoduché úvahy. Lolita musela přestat takto myslet a nechat čas plnit svou úlohu.
-100Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218493