Doslov
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218354
Kapitola I Genese ideje Zla
„Naroďme se znovu k čistotě dětství, chceme-li vstoupit do království Světla. . .ÿ Definitivně opouštíme rukopis Oswalda Wirtha, nedokážeme se však zbavit dojmu, že chtěl svým žákům naznačit cestu, jíž by se měli ubírat, chtějí-li se dále zabývat problémem Zla. Tomuto příkazu se ochotně podrobuji i já. Mé dceři Veronice, poslední z mých dětí, je teď dvacet měsíců. Už to není vegetativní kojenec, ale zdatné a ochotné děvčátko, jehož vztahy se světem a s lidmi nebyly ještě narušeny vlivem rodičů a učitelů. Na jejích reakcích můžeme studovat Zlo v jeho surovém, nezpracovaném stavu. Není těžké zjistit, že první podobou Zla je pro dítě utrpení. S rozvojem inteligence nabývá utrpení rozličných podob. Ty se hromadí, až nakonec vytvoří základ fyziologických a psychologických komplexů, z něhož na prahu dětství začnou vyrůstat elementární metafyzické pojmy abstraktního Zla. Instinktivní, veskrze fyzické strasti novorozeněte mají dvě podoby: Kontakt s tím, co je nepříjemné, a odnětí toho, co je příjemné. Zkrátka podoba pozitivní a podoba negativní, vůči nimž dětské reakce jsou identické: pláč a křik. Toto období je ostatně velice krátké. Svým prvním úsměvem dítě realizuje, že je „ já sámÿ, odlišný od všech „ne já sámÿ, které má kolem. Z této individualizace, z tohoto omezení, vycházejí nové aspekty Zla. Přirozená tendence má dítě k tomu, aby si zvětšovalo pole své autonomie, a to nakonec zahrne všechno, co vidí. A právě z omezování této autonomie vzrůstá vědomí utrpení, doposud omezené na fyzické meze vlastního těla. Fyzické vymezení. – Všechny objekty se podle nabývané zkušenosti zdají být nepřáteli, jejichž jediným cílem je zastavit v rozběhu drobné tělíčko, které vyrazilo za dobytím světa. Je dobře být u hřejících kamen,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218354
Problém zla když se však pokusí sáhnout na hvězdy za mřížkou nebo za slídovou destičkou, spálí se. Je hezky v zahradě, stačí však špatně našlápnout a klopýtneme a dveře, do nichž jste opatrně strčili, se prudce zavřou a přirazí vám prsty. Tatínek odešel do knihovny. Mezi sebe a dcerku vložil obrovské dvoukřídlé dveře, které se na několika místech podivně lesknou. Veronika se k nim přiblíží, přimáčkne nosík ke sklu. Tatínek je tam, docela blízko. Stačilo by natáhnout ruku a mohla by se ho dotknout, ručka však klouže po skle. Poznávat pasti fyzického světa je kruté a malý čarodějnický učeň prolévá slzy, když se tento svět obrací proti němu a když z jeho absolutní a netrpělivé vlády uniká bezpočet předmětů v jeho dosahu. Omezení morální. – U dítěte se vlastnický pud objeví velice brzy, nezávisle na prvním instinktu fyzickém. Hračka nebo ozdoba se stávají nedílnou částí dětské osobnosti. Pojem oddělitelnosti, omezení, je dítěti vnucen zvenčí. Právě z tohoto omezování se rodí morální strast. Všechno, co je obklopuje, dítěti přirozeně patří. Všechno, co toto vlastnictví ruší a napadá, je jeden z aspektů Zla v jeho elementární morální podobě. Tato morální podoba však neobnáší vůbec pojem hříchu. Ten se teprve později založí na subjektivním chápání nerovnováhy mezi tím, co by být mělo, a co je, mezi tím, co je dovoleno a co je zakázáno. Morální svět dítěte není souvztažný s morálním světem společnosti. Vezmu své dcerušce jednu z jejích hraček, jimž coby tyran vládne. Následuje údiv a protesty. Omezil jsem její doménu, těžce jsem postihl její osobnost. Má velice jasné pojetí toho, co je a není umenšování toho, co bych mohl označit za její „životní prostorÿ. Její elán nezastaví ani fyzická strast. Zakoření se v ní strast další, strast subjektivního omezení. Narušil jsem vnitřní soulad mezi „ jáÿ a „ne-jáÿ, a odtud pramení nerovnováha a bolest. Svět zatím nebyl rozšířen o ostatní bytosti a tento rozsah se zdá souviset s původem hříchu v jeho morálním pojetí. Nějaká jiná osoba může vniknout do kanceláře, kde pracuji, a vzít si knihu z poličky: Veroniku to vůbec nezneklidní, zatímco pro mně to znamená jeden z nejdůležitějších aspektů pojmu Zla.1 Zlo pro dítě je pojem esenciálně osobní, napadení jediné osoby, mimo niž neexistuje nic, co by stálo za to, aby tomu byla věnována trvalá pozornost. I do tohoto malého, velice prostě přirozeného světa však proniká prvotní pojem „hříchuÿ. Tady se nacházíme znova u původu zákazu a omezení. „. . .Z každému stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání 1 Samozřejmě v míře, v jaké mě ještě ovládá slabost vyplývající z přilnutí k hodnotám osobního vlastnictví.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218354