Klíč k černé magii a načerpalo tu nových sil. Avšak kromě tohoto každodenního případu se astrální tělo téměř nevzdaluje od své tělesné schránky,1 ba vůbec ji neopouští, tak jako koupající se bázlivec se drží větví u břehu, aby bez nebezpečí mohl vzdorovat síle proudu; je třeba poznamenat, že bytost odhmotněná ve spánku se nesnaží zhustit v dálce svoji látku, aby byla viditelná. A nebezpečí v uvolnění astrálního těla spočívá právě v tomto zhuštění, které vyžaduje spolupůsobení a úsilí veškeré pohotově jsoucí životnosti ve vzdáleném bodu, má za následek úplné vyčerpání hmotného těla a vyprázdnění posledních zásob jeho nervové síly a ztenčuje na minimum ono sympatické pouto. Konečně bytost, která spí, je poslušna zdravého pudu, který ji neomylně vede po neschůdných cestách přírody, avšak okultista chce řídit svůj pokus podle zdání své, často ještě nezkušené inteligence a podle libosti své, mnohdy nerozvážné vůle. O něj tedy právě v této chvíli běží. Vědomě svlékl svůj tělesný šat, vzlétá vzhůru a jemný vůz jeho duše, jak by řekl žák Pythagora, neboť tento veliký filosof nazýval takto zářivé tělo, éterického dvojníka hmotného těla – jej unáší k vytčenému cíli.2 Promluvíme nejprve o nebezpečích, která hrozí obnaženému astrálnímu tělu. – A jaká (snad ještě strašlivější) nebezpečí hrozí tělu hmotnému, které bylo zanecháno prázdné a bezvládné? O tom pojednáme později. Od svého vystoupení z předmětného obalu je perisprit strhován ze své dráhy vlnami bystřin, obklopujících naši planetu víry; to je fluidický maelström (vír u Loffodských ostrovů)3 ; to je kořen, kolem něhož se vine nachaš yg b, had ašje d iy` ; to je rachotící vůz všeho možného, jež by chtělo být; všech subjektivních účinností, které dychtí po zpředmětnění, všech duší různých hierarchií, jež se nemohou dočkat vtělení. Nedovede-li se astrální tělo dostat přes tuto prudkou řeku, nebo se v ní alespoň obrátit, je ztraceno. Je třeba, aby dovedlo přemoci sání jony a tísnění herebu, aby dovedlo odporovat dvěma silám: odstředivé a dostředivé, projevům okultních principů: zářícího, éterického prostoru, v němž se pohybuje příliv života, a temného, ničivého času, který řídí odliv smrti! 1 Může se vzdálit i na ohromnou vzdálenost, jak jsme pověděli ve spisu Na prahu tajemství, avšak je to pouze výjimka. Nejasný těžký sen (můra) bez určitého předmětu může být příznakem takového abnormálního vzdálení; tehdy hmotné tělo trpí svrchovanou nevolností a zavedená duše se děsí. 2 Pythagorovým subtilním vozem je spíše tělo duchovní, vytvořené zkouškou a oživené magickým cvičením, než perisprit či hrubé astrální tělo (viz kap. 11, 12 a 13.) Avšak toto může být nazýváno i v širším smyslu, jak je zvykem u mnohých okultistů Pythagorovy školy. 3 Mnozí jasnovidci to označují jako soukolí velikých černých kol.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218353