Chrám Satanův nicotné a bezmocné; všemu, praví Paracelsus, dává moc vnitřní a okultní Magnes, tj. více méně vyvinutá moc zaklínačova nad astrálnem. Nejpodivuhodnější formule jsou nejpůsobivější, nejbláznivější míchanice jsou nejvydatnější v rukou pravého čaroděje: protože i samy odpory v těchto nesouvislých směsích tvoří prvek vhodný k jeho nezřízené vůli, náležitý základ k získání opěrného bodu.1 Avšak nezabíhejme do výkladů náležejících do knihy II., rámec díla nás omezuje, abychom podali jenom náčrt hlavních kouzel. Jestliže kouzlo pro lásku se nazývá filtr, opačné kouzlo k neschopnosti v lásce se nazývá podivným a naivním slovem »uzel na tkaničce« (noeud de l’aiguillette.) A toto bývá nejobyčejnější stížností proti čarodějům. Je neuvěřitelný počet těch, kdo takové podezření odpykali smrtí; ovšem vystupovalo se proti nim trochu příliš lehkomyslně. . . Co je vskutku častější nepříjemností při prvních manželských stycích, než ona podivná omrzelost těla, když srdce přece jen bývá tak velice zaujato? V tomto případě i bez jiného zlovolného čaroděje sama paní Vzrušenost bývá dostatečnou čarodějkou, aby zadrhla tkaničku. To však naši otcové nechtěli uznat. Jakmile se taková nesnáz trochu prodloužila, ihned hádali na čáry: A tu se počalo s přehlídkou všech známých i neznámých, kdo že je podezřelý ze styků s démonem, či prostě schopný, aby choval proti některému z novomanželů nějaký starý hněv. . . Běda nešťastníkovi, na nějž domněnka padla! Neboť není na světě netrpělivějšího tvora nad milence vyrušeného v jeho štěstí: stačila pouhá důvěrná poznámka pošeptaná úřadům, aby ihned byli všichni podezřelí zkoumáni řádným i mimořádným mučením, za účelem nalezení pravého viníka. Ať je tomu jakkoli, »zadrhnutí tkaničky« bývalo ve všech zemích jedním z nejlidovějších a přes svou zdánlivou malichernost nejobávanějších kouzel, které bylo trestáno bez slitování: – »Tyto praktiky jsou dnes ještě rozšířenější než kdy předtím, ba i děti se počínají zabývat zadrhováním tkaničky, což zaslouží příkladného trestu. . . praví Boguet za vlády Jindřicha IV.2 její košili a vymoč se skrze ni otvorem pro hlavu a pravou ruku. Kouzlo bude ihned zrušeno.« (Kn. II. str. 147.) 1 Vše, co myslí duch člověka, jenž vřele miluje, má svou moc pro lásku, a vše, co myslí duch člověka, který velmi nenávidí, má svou moc ke škodě a zhoubě. Tak je tomu ve všech věcech, k nimž duch usilovně přilne, poněvadž vše, co myslí a chce, vychází od značek, obrazců, slov, řeči, posuňků a jiných podobných věcí a napomáhá choutkám duše a nabývá podivuhodných sil. (K. Agrippa: Phil. occ. sv. I., str. 191–192.) 2 Discours execrable des Sorciers, Lyon, Rigaud 1610 in 8◦ , 212.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218352