Trojský lev (Ukázka, strana 99)

spěje i příběh kožnatky Swinhoeovy. Sami‑ ce ze Su­‑čou sice měla vajíčka, ale ta byla do jednoho neoplodněná. V lednu 2016 pak uhynul jedinec z hanojského jezera Hoam Kiem. Jeho smrt byla vykládána jako špat‑ né znamení pro blížící se sjezd Komunistické strany Vietnamu – jako by to nebyla mimo‑ řádně špatná zpráva sama o sobě…

102

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218289

Pomohli jsme v Tbilisi V neděli 14. června 2015 jsem o půl jedenácté dopoledne v internetovém zpravodajství Českého rozhlasu zaznamenal titulek „Povodeň vyplavila v Tbilisi i zoo, zvěř běhá v ulicích města“. Tento titulek se ve své druhé polovině posléze změnil na ještě naléhavější „Do ulic vyběhli šelmy, hroši i krokodýli“, ale již původní umírněná verze mi víc než dostatečně připomněla, co jsme prožívali před dvěma lety. A v Tbilisi bylo evidentně ještě hůř.

Během následujících hodin jsme si s kolegy vyměnili snad stovky esemesek a uskutečnili desítky telefonátů. Když jsme se ve čtyři odpoledne sešli v zoo, bylo již jasné, že hned následující den vyšleme do Gruzie na pomoc tým vedený Petrem Velenským.

A podařilo se, v pondělí 15. června před sedmou večer jsme se na ruzyňském letišti loučili s pěti kurátory a chovateli Zoo Praha, ke kterým se připojil jeden kolega ze zoo ve Zlíně a jeden z Ústí nad Labem.

Náš sedmičlenný tým působil v Tbilisi pět dní a zprávy i fotografie, které jsem dostával od Petra Velenského a Vítka Lukáše, skládaly obraz skutečné apokalypsy. V noci na neděli se částí zoo, která se nachází v údolí říčky Very, prohnala až deset metrů vysoká vlna vody, bahna a sutin. Vše probíhalo tak rychle, že ředitel s manželkou, kteří přijeli stav zkontrolovat, již neodjeli. Po opuštění 103

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218289

auta se jim nepodařilo utéct a museli vyšplhat po jedné z klecí na její střechu, odkud byli později vysvobozeni na loďce. Zahynuli tři zaměstnanci a z šesti set zvířat, která tbiliská zoo chovala, jich této katastrofě padla za oběť značná část, savců dokonce polovina.

Od kolegů jsem se postupně dozvídal, jak se zapojují do práce. Náš tým pomáhal například při čištění tučňáků, kteří přežili pod autem, odkud na ně však vytekl motorový olej. Při jeho odstraňování bylo nutné je nejprve pokrýt vlažným rostlinným olejem, pak je opláchnout vlažnou vodou, vydrbat houbou namočenou v saponátu, znovu opláchnout vodou – a to všechno ještě jednou nebo dvakrát zopakovat.

Většina zpráv, jež mi přicházely, ale bohužel popisovala, jak kolegové až po pás zapadají do bahna a vyprošťují mrtvé medvědy, lvy, jaguáry, kočkodany, ptáky… Byla to nesmírně namáhavá, špinavá a skličující práce. Mnoho zvířat zahynulo ve smrtícím přívalu, další vzápětí v areálu zoo postříleli vojáci. Jejich mrtvoly zůstaly pohřbeny v bahně a nic se nezdálo potvrzovat zprávy, že by se více nebezpečných zvířat dostalo do města; novinové titulky přeháněly. Jenže tři dny po povodni, právě v době, kdy kolegové hledali v bahnem zaplavené kleci kadáver bílého tygra, tentýž tygr ve městě napadl a zabil člověka. Ačkoli klec zůstala uzavřená, tygr, kterého k jejímu stropu vynesla voda, neuvěřitelnou silou roztáhl stropní mříže a protáhl se úzkou škvírou.

104

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218289