„Přítelkyni.“ „Závidím, to má stará si do kundy neumí dát ani prsty.“ „Tak ji vyměň!“ Prodavač se ušklíbne a já pevně doufám, že dá na mé rady. Co též s takovou, že? Ta moje bude radostí výskat, až uvidí, co pro ni letos mám. Už je docela pozdě, zbytek seznamu nechám na jindy a kráčím domů. Kde mě moje kočička nevítá s nohama dokořán, ale s nohama od sebe a s jiným.
***
„Co tu děláš?“ ptám se ho překvapeně, vždycky chodí domů po deváté a dnes už je tu v šest? „Byl jsem nakupovat. Vidím, že nezahalíš.“ „Lásko, trénuji na Vánoce, to mělo být překvapení.“ „To ti pěkně děkuji, ale takové dárečky si nech pro jiného.“ „Co to máš?“ „Už nic.“ „Ukaž,“ a vyrvu mu krabici z ruky a rozbaluji červenou mašli. „Lásko, to je bomba,“ zaraduji se, když spatřím mrdací stroj. Můj miláček se ani neusmál a usoudila jsem, že se zlobí! 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218276
Skočím mokrou kundou na prvního ocase a druhého si navádím do prdelky. „Dej tam rychlost.“ A můj miláček se usadí do křesla a pustí stroj na nejvyšší stupeň. „Och!“ já řvala, oba mí nabíječi seděli a mlsně koukali, ale já si vzala do parády nejdřív mého Ježíška. „Věnuj se návštěvě, jako bych tu nebyl,“ odpoví, ale já chci jeho, ten druhý, ať si počká, a kouřím mému miláčkovi penis, dokud ho nemá jak svíčku. Jak v něm zacuká, chci jeho ptáka do sebe. Ještěže je takový náruživý. Zvedne mě ze stroje a nabodne mi pičku, šoustá mé tělo na stole. Jak jsem v tom nejlepším, kamarád se zvedne a nacpe mi ho do pusy. To byla slast na druhou. Pěkně mrdaná, kouřím a nechávám se píchat mým zlatem a za chvíli celá od spermatu, povídám mému miláčkovi: „Kde jsi byl ještě?“ „Proč?“ „Cítím na tvém klacku vůni jiné pičky.“ „To víš, taky jsem cestou potkal jednu kamarádku.“ „No jo, a to bys mi chtěl pak něco vyčítat?“ „Ale ne, jen mě to překvapilo.“ „Však ty mě teď taky.“ Políbíme se a na mrdacím stroji si užívám před mým zlatem až do rána. Není úžasný?
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218276
32. Mé pevné trojky, chcete taky? Jde vám chlápek po ulici a vzteká se, že mu kolo nejede, říkám si, bůh ví, či je vůbec jeho. Pán, nazývala bych ho spíš bezdomovcem, nadává, že za padesát korun, mu to nestojí. Uchopí kolo a práskne s ním o zem a opět zopakuje, tu svou oblíbenou větu: „Za padesát mi to nestojí!“ Jenže kousek od něj postávám já. Rozepnu bundičku, vytasím na něho své pevné trojky a říkám: „A toto by ti za padesát stálo?“ Bezdomovec v tu chvíli úsměv od ucha k uchu a cosi si brumlá pod nosem, že za padesát by si rád sáhl. „Tak si sáhni,“ odseknu s prstíčkem v puse a ten ubožák ke mně jde s nesmírnou chutí mě ošukat. Je tak slizký a nechutný, že se mi z toho v kalhotkách udělá vlhko. „Och, ty prasáku,“ zahučím, jak mi mne kozičky, a mám chuť na něj vyšpulit prdelku a říct si o mrdání. Jenže jak se o mě ten ničema otírá, udělá se a já mám po chuti. „Ty prase, kdyby aspoň do mě, ale takhle? Táhni, ty špíno, odkud jsi přišel.“ A bezdomovec se nasere a trvá si na tom, že mi ošuká pičku. Jenže to nepřipadá v úvahu, a tak se na prázdné ulici bráním, až se mě zastane jeden kolemjdoucí.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218276