hračky pomáhají promyšleně realizovat edukační záměry a cesta k očekávanému výsledku bývá zpravidla rychlejší, z poznávacího hlediska kratší, spolehlivá, vyvaruje se omylů a často přináší přesvědčivé výsledky. Nevýhodou mohou být finanční náklady, ale připusťme, že by neměly být podstatné. Ptejme se, zda má smysl vracet se k tomu, co tu bylo odjakživa, co je tak jednoduché a obyčejné a co už možná bylo překonáno. Proč zkoumat starý psací stroj, když máme chytré telefony a tablety? Odpověď nám mohou dát jen samy děti. Ale nejdřív jim musíme zajistit pestrou a neomezovanou nabídku, ze které si mohou samy svobodně vybrat.
Co hračka (ne)může
Dnešní rodiče i výchovné instituce poskytují dítěti mnohem víc než generace předcházející, od hraček přes jídlo a oblečení až k využívání komunikačních prostředků a médií. A přesto se nezdají být dnešní děti připravené na život lépe. Zapomínáme, že lidský jedinec se rodí jako bytost převážně animální a nemění se stejně rychle jako prostředí, ve kterém žije. Základní potřeby člověka a jejich uspokojování se v ontogenezi opakují, proto proces socializace a kultivace jedince nemůže být rychlejší než jeho vývoj. Vliv prostředí nelze ovládnout a regulovat tím, že připravíme sofistikované podněty, jež učiní vývoj dítěte rychlejším, ekonomičtějším a racionálnějším. Hračka se bezesporu může stát prostředkem, který nabídkou činností vyrovná ontogeneticky důležité zkušenosti. Ale především musí dítě v souladu se svými individuálními vývojovými předpoklady samostatně jednat a získávat zkušenosti. V názorech na hračku se tradují dva zásadní omyly. Buď se její pedagogický význam nedoceňuje, nebo přeceňuje. Nedocenění spočívá v tom, že manipulaci s předměty a herní činnost považujeme za vrozený spontánní projev, který se dokáže sám prosadit a jemuž není třeba věnovat zvláštní pozornost. Přecenění vychází ze snahy řídit jejich prostřednictvím činnost dítěte a maximálně projektovat didaktické záměry. Tím se hračka stává instrukčním materiálem, často mechanicky aplikovaným, zbaveným možnosti tvořivého zacházení. V obou případech dostatečně nerespektujeme vývojové potřeby a věkové a individuální zvláštnosti. Řídíme se vlastními zkušenostmi, pohodlností, vzpomínkami na své dětství, módou nebo diktátem trhu. Zapomínáme, že v hračkách by mělo být zastoupeno především to, co dítě ke svému vývoji potřebuje, co by právě v dětství poznat mělo a k čemu už později nebude mít příležitost se vrátit. V našich úvahách převládá racionalita, účelovost a pohodlí. Technika zajišťuje standard, který v adaptaci na prostředí omezuje příležitost rozvíjet některé přirozené schopnosti, podceňuje smysl pro krásu, citlivost a schopnost tvořivé improvizace. Ochuzuje člověka o důvěrný kontakt s přírodou a věcmi, který je pro zdravý pocit jistoty a orientace ve světě nesmírně potřebný.
Požadavky na hračku
Všeobecné požadavky na hračku jsou v současné době výsledkem dohody mezi mnoha odborníky. Vzhledem k tomu, že jen v EU je několik tisíc firem, které vyrábějí hračky, ——— 98 ———————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218265