98 Rudý snajpr na Východní frontě
a neřeknu už ani slovo,‘ ale problém je v tom, chlapci, že pro vás nemáme dost práce.“ Položil na zem zinkovou schránku s náboji a pokračoval: „Skutečnost je taková, že v zimě nejsou Němci zdaleka tak bojovní jako v létě. Znatelně se zklidnili, jen občas z jejich zákopů zařve směrem k nám někdo opilý, ‚Vzdejte se, Rusové, vždyť jste obklíčení a nemáte co jíst.‘“ Zapálili jsme si cigarety a při kouření vzpomínali na ty naše spolubojovníky a kamarády, kteří už nebyli mezi námi. Při loučení nám Vasja ještě přidal varování: „Dobře se dívejte kolem sebe a buďte opatrní, protože ani němečtí snajpři své cíle nemíjejí. Střílejí, jen aby zabili, a přitom se umí velmi dobře schovávat.“ Poté jsme opět pokračovali v cestě. Ani na velení praporu jsme nakonec dlouho nepobyli. Náčelník tamního štábu s úsměvem předal Uljanovovi nějaký papír a řekl: „Předpokládám, že rotu nadporučíka Kruglova určitě najdete bez cizí pomoci, protože tuto oblast dobře znáte.“ Okamžitě jsme vyrazili na cestu. Jednotka našeho staronového velitele operovala v nejobtížnějším úseku obranné linie praporu. Jejím příslušníkům se nepodařilo vyhloubit spojovací zákopy, proto když někdo potřeboval dojít k jedné z čet, musel se proplížit otevřeným terénem, navíc pouze v noci. Na velitelství roty nás přivítal staršina Kapustin, kterého jsem už znal. Byl to schopný velitel a dobrý soudruh. Vojáci mu z legrace říkali „naše noční sova“, protože své povinnosti staršiny raději plnil až po skončení dne. Uplynulo několik dní. Ležel jsem právě na horní palandě, když do bunkru vstoupil Kruglov a halasil: „Zdravím vás, chlapi!“ Byl hrozně nachlazený, mluvil chraplavě, silně kašlal, měl zarudlé oči, ke všemu vypadal nazlobeně. Pozorně jsem ho sledoval, když mu Kapustin hlásil, co se v uplynulé době v jednotce událo. Nebyly to radostné zprávy – předchozího dne padl snajpr Nazarčuk a tři další muži utrpěli zranění, podobně jako politický komisař, za něhož dosud neposlali náhradu. Nadporučík nato neřekl ani slovo, jen ze železných kamen se ozýval hlasitý praskot hořícího chrastí. Ticho nakonec prolomil Kapustin, jenž pokračoval v hlášení: „K útvaru byli přiděleni dva odstřelovači, jmenovitě Uljanov a Piljušin, a již o něco dříve také snajperka Zina Strojevová, která vás zná. Tu jsem poslal ke druhé, Nestěrovově četě.“ Kruglovovi zmizely z čela vrásky. Staršina se opět ujal slova: „V sektoru, který má na starosti Olchovova četa, se nedávno objevily německé letáky, takže s nejnovějšími posilami musela do našich řad proniknout nějaká svině.“ Velitel prudce zvedl hlavu a věcně se zeptal: „Podnikli jste nějaká opatření, abyste toho donašeče vypátrali?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218264