doslova vidět. Vídám je spolu na naší vyhlídce, a je to moc příjemný pohled, jak se ruku v ruce kochají nejen pohledem na Trosky, Bezděz, Ještěd, Jizerky, Krkonoše, ale i sami sebou. Je na nich vidět radost z toho že se mají. „Nepoznal jsem v životě báječnější ženskou. Ona je jako moje maminka,“ pronesl jen tak mimochodem když jsme se dali do řeči v sámošce dole ve městě. *** Za oknem se schyluje k letní bouřce, a já se právě dozvěděl, že Ferda už mi nikdy nepokyne na pozdrav od pohádkový chalupy, kterou kdysi koupil Ota Šimánek. Osud mě před časem zavál do údolí, a tak jsem se rozhodl že svoji chalupu nabídnu k prodeji. Procházím ještě jednou kolem roubenky pana Tau, přemejšlím proč odcházejí takový fajn lidi a přepadne mě smutek. Zavřu oči a přede mnou se objeví Ferda. Usměje se, a ledabylým tónem pronese: „Na to se vykašli, život je jen hra. Někdy dobrá, někdy blbá, ale vždycky stojí za to abysme ji hráli.“
Stejně tě brácho miluju „Já tu mrchu zabiju!“ vykřikoval hystericky brácha a zakopával v pokoji o prázdný flašky. Brácha bydlel v panelákovým bytě s matkou a jednou nájemnicí. Matka ho štvala tak nějak vším a Jolana vlezlostí. Žili si ve velkým třípokojáku ve zvláštní symbióze. Společná lednice, společnej toaletní papír, společnej rámus od silnice pod oknama.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218212