a představoval si, kdo asi s jeho pomocí v minulosti hledal cestu. Takhle žil až do svých čtyřiadvaceti, kdy jednoho březnového večera souhlasil, že s kolegy zajde do místní hospody. Celý den se nedokázal soustředit na práci: z jakéhosi důvodu pociťoval zvláštní neurčité vzrušení. V krku měl sucho, žaludek se mu svíral, a když promluvil, slova se mu pletla. Když dorazili do hostince, cítil, že potřebuje rychle vypít pivo, a na okamžik si představil vlastní tělo jako jeden velký plamen. „Co si dáte? Tak co si dáte?“ zvolal k ostatním, kteří na něj udiveně zírali. Jeho ale naplňovala družná nálada, a zatímco čekal na objednaný nápoj, všiml si opuštěné sklenice se zbytkem whisky. Potají ji vyprázdnil a pak se s úsměvem od ucha k uchu otočil ke svým přátelům. Čím víc toho večera vypil, tím víc mluvil. Všechno, o čem se hovořilo, bral nesmírně vážně a neustále ostatní přerušoval. „Nechte mě to vysvětlit,“ říkal, „Zkuste se na to jednou podívat mýma očima.“ Jisté myšlenky a fráze, které ho v minulosti napadaly, ale nechával si je pro sebe, nyní nabyly skutečného významu a on je v ohromení vykřikoval, i když si zároveň začínal uvědomovat nevěřícný děs, jaký v něm jeho vlastní chování později vzbudí. V tu chvíli na tom ale nezáleželo; to jediné, o co šlo, bylo konečně na ostatní živě zapůsobit: ještě zoufaleji po tom zatoužil poté, kdy už nebyl schopen rozeznat jejich obličeje, ze kterých se staly jakési měsíce kroužící kolem něj. Vystoupil ze svého těla, aby na ně zdáli zavolal: „Vůbec bych tu neměl být. Neměl bych vám to říkat. Ukradl jsem peníze. Firmě jsem je ukradl – když se platy rozdělují do obálek. Vzal jsem toho spoustu, ale nikdy na to nepřišli. Nikdy. Víte, že jsem byl už za krádež ve vězení?“ Rozhlédl se kolem, jako kdyby ho někdo pronásledoval. „V cele je to hrozné. Neměl bych tady vůbec být. Jsem profesionální zloděj.“
10 1
Hawksmoore zlom Prelom.indd 101
4/19/16 10:13 AM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218196