Projevy podivna se znásobují, napsal ve svém ãlánku, i kdyÏ svût byl podivné místo je‰tû pfied jejich pfiíchodem, takÏe je ãasto obtíÏné urãit, zda jev spadá do kategorie starého, obvyklého podivna, nebo do spektra nov˘ch, mimofiádn˘ch úkazÛ. Superboufie ochromila FidÏi a Malajsii, a zatímco pí‰u tyto fiádky, po celé Austrálii a Kalifornii se ‰ífií ohromné poÏáry. Je moÏné, Ïe toto extrémní poãasí je jen nov˘m normálem, coÏ vyvolá dal‰í polemiky mezi pfiíznivci a odpÛrci klimatick˘ch zmûn. Ale moÏná to je dÛkaz ãehosi mnohem hor‰ího. Na‰e uskupení zastává to, ãemu fiíkám post-ateistick˘ postoj. Vycházíme z toho, Ïe bÛh je lidsk˘ v˘tvor a Ïe existuje jen proto, Ïe je stále dost takov˘ch, ktefií se k vífie v nûj dají lehce strhnout. Kdyby se na‰lo dost rozumn˘ch, pak by tahle Zvonilka umfiela. BohuÏel existují stále miliardy lidí ochotné bránit svou víru v jakéhosi pohádkového boha, a ten v dÛsledku toho existuje. Je‰tû hor‰í v‰ak je, Ïe teì propadl vraÏednému ‰ílenství. JiÏ v den, kdy si Adam a Eva Boha vymysleli, stálo dál v ãlánku, nad ním ztratili kontrolu. Tím zapoãaly tajné dûjiny svûta. MuÏ a Îena si vymysleli boha, kter˘ se jim vzápûtí vzepfiel a stal se mocnûj‰ím a také zlovolnûj‰ím neÏ jeho tvÛrci. Jako superpoãítaã ve filmu Terminátor. Nebo „Skynet“, bÛh nebes. Adam a Eva dostali strach, neboÈ bylo jasné, Ïe po zbytek ãasu po nich bÛh pÛjde, aby je potrestal za to, Ïe ho stvofiili. Oba, Eva i Adam, vznikli souãasnû, v rajské zahradû, dospûlí, nazí a dalo by se fiíct, Ïe si uÏívali prvního Velkého tfiesku, aniÏ mûli tu‰ení, jak se tam dostali, dokud je had nezavedl ke stromu poznání, a kdyÏ ochutnali jeho ovoce, oba souãasnû pfii‰li s nápadem boha-stvofiitele, boha, jenÏ rozhodl, co je dobré a co zlé, boha-zahradníka, kter˘ tu zahradu stvofiil, protoÏe
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218194
odkud by se jinak vzala, a zasadil je tam jako rostliny bez kofienÛ. A hle, znenadání tu byl bÛh, kter˘ zufiil: „Jak vás napadlo mû stvofiit?“ naléhal. „Kdo se vás o to prosil?“ Pak je z rajské zahrady vyhnal pfiímo do Iráku. „KaÏd˘ dobr˘ skutek je po zásluze potrestán,“ fiekl Adam Evû, a tato jeho vûta by mohla b˘t heslem celého lidstva. Jméno „Casterbridge“ bylo vymy‰lené. Slavn˘ skladatel pocházel z pfiistûhovalecké rodiny ibersk˘ch ÎidÛ a byl to nápadnû pohledn˘ muÏ s impozantním, libozvuãn˘m hlasem a královsk˘mi zpÛsoby. Se sv˘mi pfiíbuzn˘mi sdílel nanejv˘‰ neobvykl˘ tûlesn˘ znak: postrádal u‰ní lalÛãky. Nebylo radno si s ním zahrávat, i kdyÏ jeho vûrnost byla stejnû neochvûjná jako jeho nepfiátelství, a dokázal projevit hlubokou oddanost a náklonnost. Z jeho úsmûvu vyzafiovala hrozivá, témûfi brutální nûha, byl to úsmûv, s nímÏ by vám dokázal ukousnout hlavu. Jeho zdvofiilost byla dûsivá. Ke dvûma jeho nejroztomilej‰ím vlastnostem patfiila urputnost rotvajlera a hro‰í kÛÏe. Jakmile se zakousl do nûjaké my‰lenky, ani za nic by se jí nevzdal, a v˘smûch, jehoÏ se jeho novému post-ateismu dostalo, ho nedokázal ani v nejmen‰ím odradit. V jednom noãním televizním pofiadu se ho zeptali, zda skuteãnû tvrdí, Ïe Nejvy‰‰í bytost je smy‰lená, a Ïe toto vymy‰lené boÏstvo se právû rozhodlo z neznám˘ch dÛvodÛ muãit lidstvo. „Správnû,“ pfiik˘vl pfiesvûdãenû. „Naprosto správnû. Vítûzství niãivé iracionality se projevuje ve formû iracionálnû niãivého boha.“ Moderátor pofiadu hvízdl skrz slavnou díru v horních fiezácích. „No teda,“ fiekl. „A to jsem si myslel, Ïe Britové jsou vzdûlanûj‰í neÏ my.“ „¤eknûme,“ nadhodil Hugo Casterbridge, „Ïe bÛh jednoho dne se‰le boufii, která by mohla otfiást pevn˘m ukotvením
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218194
svûta, boufii, která by nám dala jasnû najevo, Ïe nic nemáme povaÏovat za samozfiejmé, ani svou moc, ani svou civilizaci, ani zákony, protoÏe kdyby pfiíroda dokázala pfiepsat zákony, prolomit své hranice, zmûnit svou povahu, pak na‰e v˘tvory, ve srovnání s ní tak nicotné, nemají ‰anci. A toto je ta nejvût‰í zkou‰ka, jíÏ ãelíme – nበsvût, jeho my‰lenky, jeho kultura, jeho vûdûní a zákony, jsou napadeny iluzí, kterou jsme spoleãn˘mi silami vytvofiili, nadpfiirozenou zrÛdou, kterou jsme sami pustili ze fietûzu. Budou seslány morové rány, jako ty, jeÏ postihly Egypt. Tentokrát v‰ak Ïádost o propu‰tûní mého lidu nezazní. Toto není bÛh osvoboditel, n˘brÏ niãitel. Nezná Ïádná pfiikázání. To uÏ má za sebou. Má nás plné zuby, stejnû jako za Noemov˘ch ãasÛ. Chce nás exemplárnû potrestat. Chce nás vyfiídit.“ „Po reklamní vsuvce,“ oznámil moderátor, „budeme pokraãovat.“ V jist˘ch kruzích vypuklo pátrání po obûtních beráncích. Bylo dÛleÏité zjistit, kdo za to v‰echno mÛÏe. Bylo dÛleÏité zjistit, jestli se vûci dále zhor‰í. MoÏná Ïe za destabilizaci svûta byly nûjak zodpovûdné jisté identifikovatelné osoby s destabilizujícím vlivem. MoÏná Ïe tito lidé v sobû nesli nûjakou genetickou mutaci, která jim dávala moc vyvolávat paranormální jevy, a Ïe pro zbytek normální lidské rasy pfiedstavovali hrozbu. Bylo zajímavé, Ïe takzvané Dítû boufie bylo zabalené do indické vlajky. MoÏná bude nutné porozhlédnout se v jihoasijské pfiistûhovalecké komunitû a pokusit se najít odpovûdi právû tam. MoÏná Ïe tu nemoc – podivno se podle v‰eho nyní stalo spoleãenskou nemocí – do Ameriky zavlekli nûktefií z tûchto IndÛ, PákistáncÛ, Bangladé‰anÛ, stejnû jako pusto‰ivá epidemie AIDS mûla pÛvod kdesi ve
104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218194