mne si sedla zřejmě jeho manželka, jak mi potom redaktor Procházka, sporťák, řekl, byla to paní Nouzáková, tisková mluvčí Slávie. To jsem nevěděl. Jakápak tisková mluvčí Slávie, když si sedne, husa, vedle jednoho z nejznámějších slávistů – všimněte si, že neříkám nejslavnějších slávistů, ale nejznámějších v tomhle státě! Kdykoliv je něco o Slávii, běží novináři, abych se k tomu vyjádřil já. Sedím vedle ní a ona ani neřekne: Dobrý den, Ringo. Já jsem paní Nouzáková, já jsem tisková mluvčí Slávie. Jsem ráda, že vás poznávám, slávisto. My jsme slávisté jedna rodina… Ani hovno! Máme takovou tiskovou mluvčí, jakou si zasloužíme. Navíc neustále během programu měla otevřenou kabelku, v ní ztišený mobil a neustále posílala esemesky. To mě nasralo. Jak hrajeme, tak takovou máme i tiskovou mluvčí. Co mě na TýTý nejvíce potěšilo a co mi udělalo radost, když jsem vešel na scénu, jakou jsem cítil ze sálu vlídnost. Vlídné, milé prostředí a usměvaví lidé. To bylo poprvé, co jsem zaregistroval takhle pozitivní prostředí ve svůj prospěch. To nikdy předtím nebylo. To se týká i Oldy Říhy, Petra Jandy i mě. My rockeři jsme vždycky byli trošku na pomezí. Brali nás naši slavní kolegové, herci a ostatní trošku jako póvl. Tak teď ke stáru se to možná mění. Smáli se, tleskali, krásně mě přijali! Úplně mě to hřálo. Jukal jsem na Gotta, jestli už se mám k němu odvážit kvůli tomu malému pindíkovi. Vy víte, co mám na mysli. Ivance to velmi slušelo, musím ji Karlovi pochválit. Až s ním budu mluvit, zeptám se ho, jak to vlastně v jejich rodině interně je se sexem a všechno vám tady vykecám.
Božští kluci! Druhá velká sláva byla tiskovka Pražského vý-
běru a křest Straky v hrsti. Byla to paráda. Přišel jsem tam, bylo to v La Fabrice v Holešovicích. Byli tam všichni – Michael Kocáb, Michal Pavlíček, Vilém Čok, Klaudius Kryšpín, Jiří Hrubeš. Více jak polovina lidí, Kryšpín, Hrubeš i já, vlasy do poloviny zad. Něco tak nádherného. Brontosauři vstali z mrtvých! Cítil jsem se tam tak spokojeně, i tiskovka byla skvělá. Křtil Jiří Suchý, Josef Novotný a Ondra Soukup, jediný vyholenec, ale tomu jsme to odpustili. Bylo to opravdu pěkné. Mrzelo mě, že to někdo nenatočil. Kluci mluvili, já jsem jim řekl, že jsem nikdy nevzal na vědomí jejich rozchod, že jsem to ignoroval a že doufám, že už k tomu nedojde. Pánbůh vás dal dohromady, vy blbouni, tak to vydržte. Stejně už tady ani jeden z vás dlouho nebude. Ať ještě, kluci, uděláme něco kvalitního. Mluvili oba velmi opatrně, chytře, ale velmi pozitivně. Oba říkali:
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218026
„No, my chceme ten Pražský výběr oživit.“ Má být velké turné na konci roku. „Ale já si nechám svoje trio,“ říkal Pavlíček. „A já zas mám Pražský výběr II,“ říkal Kocáb, „ten si také nechám.“ Novináři nevěděli, na čem jsou. Tak jsem si vzal slovo a řekl jsem: „Podívejte, soudruzi novináři, já vám to přiblížím obrazně. Kocáb a Pavlíček uzavřeli před lety manželství. To byl Pražský výběr. Manželství se velmi vydařilo. I dítě, Straka v hrsti, které z toho spojení vzešlo, je velmi úspěšné. Jsou na to krásné vzpomínky. Nyní chtějí chlapci manželství oživit, obnovit, ale přitom mají už oba milenky vedle, oba šukají jinde. Čili idea je obnovit manželství Pražského výběru, kdy Kocáb bude šukat vedle se svojí skupinou a Pavlíček také bude šukat se svým triem.“ Někteří novináři se smáli, někteří obraceli oči v sloup. Kluci mě tam na jevišti vyzvali, abych se texty zúčastnil té připravované desky. To mě potěšilo. Hned jsem jim řekl, že já mám hotové texty, které píši do šuplíku, protože jsem textař, byť nemám uplatnění. Slíbil jsem pro ně dokončit texty Knedlíky české a Šeredné maminky, velmi šokující a progresivní. Budou se jim líbit. (Možná!)
Blesk je citlivý na vulgarismy! Vyzval mě
Blesk, zda bych se nenechal inspirovat Máchovým Májem a po verších „Byl první máj, byl lásky čas, hrdliččin zval ku lásce hlas…“ volně pokračoval, jak chci. Že prý vyzvali několik slavných básníků a textařů, třeba toho, co dělá s Hapkou, Horáčka, a ještě další jména, která jsem neznal. Vzpomněl jsem si na text, který připravuji, právě jeden z těch, co bych také chtěl dát Kocábovi s Pavlíčkem. Jmenuje se První máj, svátek práce. Tak to jsem poslal do Blesku a přišel mi krásný mail. Zaprvé, jestli by to nemohli zkrátit, a zadruhé, jestli by nemohli odstranit vulgarismy. Pobavila mě ta redaktorka, když napsala: To víte, moji šéfové jsou na sprostá slova alergičtí, citliví… To jsem se musel smát, na sprostá slova jsou citliví, ale jinak teda melou, řežou a špiní, kde se dá. No bulvár, co si budeme povídat. Tak jsem jí napsal: Ne, nekrátit a neupravovat. Vulgarismy nevyndávat! Posuďte sami, jestli nejsou příliš citliví ti šéfové v Blesku. První máj – Svátek práce (Podle předlohy K. H. Máchy přepracoval F. R. Čech) Byl pozdní večer – první máj… večerní máj – byl lásky čas Ke stávce zval zoufalcův hlas, kde marjánkou zaváněl háj Tam inostránce vonný dech… šeptal svou peněženku tady nech! Z Vinohradské mešity pěl muezin jak slavíci. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218026
Jezero hladké v křoví bezu, zvučelo temně díky ČEZU Planoucí tam co slzy lásky… důchodcům u výplatní pásky Ach kde jste, kde jste složenky… mé nejvěrnější milenky Poslanec krásný snědých skrání má na pinďouru tetování A bere… bere, kde se dá… jak holoubátko sněhobílé se na nás snáší DPH. Lori nám mává z balkonu u masážního salonu Šuká tam také Jarmila co ideály ztratila! Hodina, jež jí všecko vzala s úplatným soudcem promrhala! Ó Mácho… Mácho… dobrý brachu, jsme po kolena v hovnech, v prachu! Co bude s námi Čechy dál? Kéž by tu bratr Žižka stál! Promiň mi puškinovský verš „lazurným pláštěm ukryt v nachu“… Je pozdní večer – první máj… večerní máj je sexu čas A z háje slyš hrdliččin hlas Běžte všichni do prdele! Řekněte mi, je to sprosté? Není! Je to Mácha v moderním vydání. Je to můj Mácha. Jestli kluci napíšou nádhernou muziku, to tedy bude pecka. Já jim dám, že je to sprosté!
Havel a Olga bez levého oka Dokončil jsem Hav-
lův portrét Svatý Václave, oroduj za nás. Havel byl těžký, opravoval jsem mu vousy, pusu jsem musel přemalovat níž, Olze jsem zamaloval jedno oko, protože mě jednou Olga Havlová strašně nasrala v kulturním domě na Smíchově. Pamatuji si to až dodneška a namaloval jsem ji jenom s jedním okem. Jinak ti, co obraz viděli, říkali: „Člověče, to je jako fotka. Je to mistrovské provedení a věrná podoba!“ Můj nakladatel pan Houdek mi napsal, jestli bych Olze už neměl odpustit. Že to byla skvělá dáma, zaslouží si to a hlavně že je vidět, jak jsem to oko zamatlal tělovou barvou. Tak jsem napsal: Pane Houdek, císař českého hardrocku neodpouští ani maličkosti. Pouze veliké věci, kdy hříšník projeví pokání, odpustím, ale takovou kravinu jí neodpustím… No, nechte se překvapit. Přečtete si to dodatečně. Pan Houdek přinesl připravovanou knihu Čechy krásné, Čechy mé, kde je fotografická dokumentace Dívčí války za celých těch čtyřicet let, co ji hrajeme. Vyvolalo to ve mně velikou nostalgii. Najednou jsem si uvědomil, kdo tam všechno už hrál. Přidal jsem do knihy seznam všech herců a hereček, kteří tam kdy hráli.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS218026