Laurentius pochopil, že o mnoho déle už v tom roz hovoru nevydrží pokračovat. Hlavu měl z horečky ma látnou a nemyslelo mu to tak rychle, jak by potřeboval. Jasné bylo přinejmenším to, že Dimbergovy názory byly velmi moderní a novátorské. V Leidenu sice o Newtono vých teoriích slyšel, ale výslovně je ještě nikdo neuznal a nezařadil do oficiálního rozvrhu přednášek. Spíš dá vali přednost Descartovým filosofickým stanoviskům. „Jsem vám velmi vděčný,“ řekl. Dimberg se usmál a začal se přehrabovat v hroma dě papírů pokrývajících stůl. Za chvilku odtamtud vy táhl jeden papír a začal si jej s vážným výrazem prohlížet. „O životě a způsobech studenta,“ řekl úředním tó nem. „Pročtěte si to. Nesmí se zahálet. Ale dnes večer se musíte léčit. Rozhodně se musíte léčit.“ „Rozhodně,“ opakoval Laurentius. „Neměl byste ně jakou radu?“ Dimberg znovu ožil: „Pouštění žilou, samozřejmě. Ze všeho nejdřív je třeba přemoci ducha choroby, vyhnat ho a zničit. Máme tu jednoho holiče, který to umí cel kem dobře. Špatná krev musí pryč. Ale umírněně. Boyle říká, že přílišné vypouštění krve také není dobré. Umír něně, slyšíte? Poté Boyle doporučuje esenci zlata, aurum potabile.“ „A jak by bylo možné ji získat?“ zeptal se Laurentius se zájmem. Zdálo se, že Dimberg upadl do rozpaků. „Bohužel, mluví o ní jen velmi obecně,“ řekl slabým hlasem. Pak se zahleděl na svou poličku s knihami a tiše si pro sebe mumlal: „Velmi obecně, velmi.“ Bezradně pozoroval hřbe ty knih, zdálo se, že příprava aurum potabile ho už ně jakou dobu zneklidňovala. Zhoupl se na patách a znovu
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217912
se otočil k Laurentiovi: „Pouštění žilou. Umírněné pouš tění žilou. Tím je třeba začít. Nezapomeňte! Nigredo, to je nutné v každém případě.“
STŘEDEČNÍ VEČER
Laurentius vyšel zpoza Jánského kostela na hlavní ulici a vydal se k radničnímu náměstí. Tváře měl rozpálené horečkou a připadal si jako mechanický hodinový stro jek, který tiká tak dlouho, dokud se pérko nezastaví. Zpo čátku se k Dimbergově radě pustit si žilou stavěl jako ke každému jinému mimochodem danému doporučení, ale pak překvapil sám sebe, když zjistil, že opravdu hodlá ten plán provést. Tik-tak šly nohy vpřed. Tak jak ho poslal Dimberg, došel brzy ke štítu zavěšenému na bíločerve ném sloupu, který lákal zákazníky do holičovy provo zovny. Ještě nedávno nabízeli tuhle službu také lazební ci, ale protože jejich vybavení bylo ušmudlané a nečisté a zákazníci často po operaci onemocněli ještě vážně ji, byla jim tato činnost zakázána a právo pouštět žilou a vykonávat jednodušší chirurgické zákroky měli jen městští lékaři a holiči. Navíc měli lazebníci i jinak špat nou pověst, chodili po ulici polonazí a vcelku nepokrytě se zabývali kuplířstvím. Dimberg s jistou lítostí pozna menal, že na založení moderní kliniky v Tartu ještě nedo šlo, i když profesor medicíny Below mnohokrát zdůraz ňoval její potřebnost. Ještě jedním pohledem na štít, zobrazující skalpel a nůž, si Laurentius potvrdil, že je na správném mís tě, a váhavě vstoupil dovnitř. Nejdříve si všiml vyleštěné
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217912
podlahy a přes stůl přehozeného ušpiněného plátna s tmavými skvrnami, potom zasmušilého muže sedí cího na židli. Měl na sobě módní dlouhý vyšívaný plášť a na hlavě extravagantně vysokou, napudrovanou a na ondulovanou paruku. „Buďte zdráv,“ řekl Laurentius. „Potřebujete paruku?“ zeptal se muž zpěvavým hla sem se zvláštním akcentem. „Samozřejmě, vaše vlasy jsou ošklivé, ty se musí ostříhat. Nemá to žádný glanc. Mám prvotřídní paruky, pánové všichni nakupují u mě.“ Laurentius se uklonil a stočil pohled k zemi. „Vlast ně jsem se přišel zeptat na pouštění žilou.“ „Ach tak? Dnes to nejde,“ vysvětloval holič lítostivě. „Špatná doba. Mars je v nepříznivé pozici a způsobuje ne moci. Ale kromě pouštění žilou nabízím i baňky. Je to lepší, i když o to dražší. Ale vyplatí se to.“ Laurentius zůstal bezradně stát. „Je to ve vašem vlastním zájmu,“ omlouval se holič. „Dny vhodné k pouštění žilou se musí přesně dodržovat.“ Rukou ukázal na papír připevněný na stěně. „Mám to tu všechno napsané, nechal jsem si to spočítat od matema tiků. Velmi přesné a velmi důvěryhodné. Ale pojďte dál, dáme vám baňky a na klystýr je dnes také vhodná doba. Tak či tak se musí střeva vyprázdnit, dříve než budeme pouštět žilou.“ Přehraboval se ve skříni a vytáhl odtamtud robust ní pumpu na klystýr s dřevěným držadlem. Od časté ho používání vypadala opotřebovaně a taky se nezdála být úplně nejčistší. Holič se smutně zadíval na stříkač ku, několikrát zapumpoval a spokojeně pokývl. Lauren tia udeřil do nosu hnilobný zápach výkalů a moči. Snad je to jenom plod jeho příliš bujné fantazie, zadoufal
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217912