nesvobodou nedovolit publikovat Pasternaka v komunistických státech než nedovolit ve svobodných zemích (jako v Anglii) publikaci knihy amerického spisovatele Henryho Millera Obratník Kozoroha?[ 55 ] Chcete-li to hodnotit, zbývá jen jedna cesta: jak značný a jak rozvířený pocit útlaku, nesvobody, způsobují takováto omezení? Angličané se jistě ve své většině necítí zkráceni na svobodě zákazem literatury Millerova typu; občané komunistických států se naopak cítí utiskováni potlačením knih rázu Doktora Živaga.[ 56 ] Pocit nesvobody tedy nezávisí zásadně na žádném zákazu. Ani nejdrakoničtějšími zákazy se nemusí cítit většina lidí, jichž se týkají, utlačována. Lze se snad domnívat, že před příchodem reformace se cítili lidé povětšině nesvobodnými, poněvadž museli věřit po způsobu, diktovaném jim římskokatolickou církví? Lze naopak předpokládat, že průměrný středověký člověk by býval viděl v náboženské svobodě něco zrůdného, ba něco přímo znesvobozujícího; nepotrestal by snad Bůh lidi nejpřísnějším způsobem, kdyby něco takového dovolili? Nebo přihlédněme k přítomnosti. Marxista bude se jistě cítit utlačován v nejednom směru liberalismem Západu. Svobodné podnikání, snažící se co nejvíce zvýšit odbyt a tím zisky, bude marxista pokládat za zotročování lidí, kteří pro zisk kapitalistů jsou ponoukáni k nerozumné spotřebě a tím i dřině. Západní svobodu tisku bude pak hodnotit podle literárního braku, z obchodních důvodů tak propagovaného, a bude hledat pravou svobodu tisku v ochraně lidí před touto ohlupující literaturou. Hádat se s kýmkoliv (zejména s komunisty) o to, co je a co není svoboda, je marněním času a energie, pokud si neujasníme, v čem vlastně svoboda tkví. Svobodným je v dostatečné míře toliko ten národ, který se ve své většině necítí zotročován tou měrou, že by usiloval o změnu. Jen takový národ, který si nepřeje změny režimu, žije poměrně svobodně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217769