VLADIMÍR BENEŠ
Druhým důvodem Kuncova nezařazení úrazů na první místo byla jeho znalost statistik, které jsem mu zpracovával. Zjistil jsem z nich, že úrazy nemají takovou váhu, jak naše doktrína závislá na sovětské předkládala. Téměř každá knížka začínala kapitolou o úrazech. Přednášky začínaly ještě v dobách, kdy jsme na ně chodili se synem, obvyklou větou: „Protože úrazů neustále přibývá ...“ My jsme však měli statistiky, podle nichž naopak úrazů ubývalo! Kunc správně začal svou učebnici po krátké zmínce o zásadách neurochirurgické techniky a anestezii kapitolami o vrozených anomáliích lbi a mozku, o hydrocefalu. To jsou onemocnění, která se stala těžištěm mé patnáctileté práce na dětské neurochirurgii v Motole. Mohu tedy z vlastní zkušenosti posoudit, kolik bych z Kuncových údajů opravil a kolik bych vynechal. Kdybych byl učitel a Kunc žák, dal bych mu dvojku, ale vzhledem k časovému odstupu je i tato část Kuncova odborné práce velmi dobrá, tedy za jedna. V kapitole o hydrocefalu je jen krátká zmínka o spojení rozšířených komor se srdcem nebo břišní dutinou. Metoda zkratu je dnes téměř suverénní. Operace je velmi jednoduchá, ale musí se opakovat, protože dítě roste, systém přestane fungovat. I když se zjistí podle tlaku na ventil, že mok už z komory do břišní dutiny neproudí, rozhoduje klinický stav dítěte. A funkční systém se neodstraňuje. První systém Pudenz Holter, pojmenovaný podle vynálezců, jsem pomáhal zavádět prof. Tošovskému na jeho klinice na Karlově. K operacím hydrocefalu jsem byl vždycky poněkud skeptický. Nyní jsem překvapen, kolik operovaných se ke mně po mnoha létech hlásí. Holčičky, které jsme operovali brzo po narození, mně ukazují fotky svých dětí. Před rokem jsem se hlásil jménem na recepci našeho rentgenologického oddělení a vedle mě se ozvala hezká mladá laborantka: „Vy jste mne operoval pro hydrocefalus. Dneska odpoledne promuji.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217714