a Serenou. Vzpomněla jsem si, jak mistr meditace mluvil o tom, že si máme uvědomovat své vlastní myšlenky. A jak Jeho Svatost v rozhovoru do televize říkala prakticky totéž. Vybavila jsem si buddhistický názor, že přestaneme-li se utápět ve svých myšlenkách a připadat si jako jejich oběť, a místo toho svou pozornost zaměříme na myšlenky, můžeme se jich pustit. A v tom okamžiku mi to naplno došlo. V minulých týdnech jsem zažila mnohem horší situace, než byla ta dnešní. Před deseti dny jsem v lijáku zmokla na kost a nemohla jsem se celé hodiny dostat domů, protože mi někdo zavřel okno. Přestože to bylo nepříjemné, přijímala jsem to se stoickým klidem. Cvičila jsem meditaci a moje myšlenky byly díky tomu klidné a mírumilovné. Věděla jsem, že dříve nebo později někdo zas nějaké dveře nebo okno otevře. Právě tak jako jsem teď věděla, že jsou na světě mnohem horší věci, než že jsem ke snídani dostala mořské plody a že na mě zapomněli při obědě. Uvědomila jsem si, jaký účinek mělo na mou mysl pravidelné meditační cvičení, a bylo to pro mě velmi příjemné překvapení. Skoro jsem pocítila vděčnost za to, že na mě to sole meunière nezbylo! Díky tomu jsem se sama na sobě přesvědčila, co se působením meditace mění – a věděla jsem, že toto zjištění mi usnadní návrat k pravidelnému cvičení. Jak jsem tak skoro v povznesené náladě pelášila po chodbě v patře, z kanceláře tajemníků jsem zaslechla velmi živý rozhovor. Nakoukla jsem dovnitř. Vzpomněla jsem si, že Serena se tu měla zastavit, aby probrala co a jak ohledně oběda pro 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217303