II. ČÁST
15 Nástup figurativního umění doby železné v Evropě 93
Obr. 15. 1 Hlavní geometrické ornamenty užívané v uměních rané doby železné.
Do období popelnicových polí a halštatu patřila velká skupina navzájem si příbuzných geometrických stylů. Obecenství, koiné těchto stylů, zahrnovalo mnohé lokální varianty, rozšířené od severního Íránu a západní Sibiře až po Britské ostrovy, od geometrického umění řeckého a villanovského v Itálii až po výtvarný styl Skandinávie, patřící tam do závěrečných fází doby bronzové. Tyto styly projevovaly ve své příbuznosti řadu obdobných rysů a tendencí ve všech svých provinciích. Všude převládl smysl pro pevnost až tvrdost, pro řád, styl preferoval rektilineární ornamenty proti kurvolineárním, tvrdší linie. Ostřejší, hlubší rytí na bronzových předmětech bylo umožněno použitím ocelových dlátek, rozšířených i po většině střední Evropy od Ha B 1. Hojně se uplatnilo také působení rektilineárních ornamentů odvozených z textilu, kde pravoúhlý základ osnovy a útku dobře odpovídal uměleckému cítění té doby (obr. 15. 1). 93
První verze tohoto příspěvku byla přednesena na univerzitě v Opole na podzim 1997.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217285
M E Z I A RC H EO LO G I Í A H I STO R I Í
Největšího rozkvětu a systémové dokonalosti dosáhl geometrický styl v Řecku, a zejména v Athénách, které se tehdy poprvé dostaly do centra řeckého uměleckého snažení; zde se také podařilo dosáhnout vrcholu uměleckého stylu dříve než ve většině ostatních provincií geometrické koiné. Přechod od spirály k meandru změnil rytmus plynulého toku rytmu ornamentu v tvrdší duktus vývoje skoky, náhlými obraty. Roztrhání spirály do kružnice osamostatnilo jednotlivé části ornamentu podobně, jako se osamostatňovali jednotlivci v lidském společenství. Podobně jako přeměna rodinných hrobek v samostatné hroby jednotlivců v Egejské oblasti, také nové výtvarné cítění je odrazem doby, která zdůrazňovala emancipaci jednotlivce z jeho pokrevních svazků. V Řecku to souviselo jak s apollinskou, tak s dionýsovskou stránkou nového postoje. Dionýsovský aspekt se prosadil v Řecku a v Etrurii dříve než ve střední Evropě, kde kultura popelnicových polí ve svém jižním pásu zabrzdila nástup od společenství výrazně individualizovaných, navzájem se programově odlišujících osobností v 13. st. př. Kr., a konzervovala tradiční systém kněžíkrálů s hospodářskou i politickou rovností většiny, řídící se přirozenou autoritou, podobně jako v době soudců v před-královských dějinách Izraele. Tato společnost živých homoioi je reflektována společenstvím jejích mrtvých: velkými popelnicovými pohřebišti jak v severoalpském pásu, tak zejména v oblasti kultury lužické; ukazuje společenství egalitárního typu archaického s úzce vymezeným společenským postavením jednotlivce, bez možnosti dramatického vzestupu uvnitř vlastní skupiny. S taženími tzv. Mořských národů a ve společenství homérských héroů nastupují silní, dynamičtí jednotlivci, spojující se už nikoli jako dříve v mužském svazu podle společenství krve, ale svobodnou volbou v družinictví, kde je vztah mezi vůdcem a jeho družinou uzavírán jen dočasně, zpravidla na hostinách. Systém, ve kterém dionýsovský „spiritus vini“ osvobodil jednotlivce z pokrevního svazku a umožnil mu uzavřít podle jejich vlastního rozhodnutí svazek nový, se plně prosadil až v halštatské společnosti v severoalpském pásu. Apollinský aspekt spojený s „hyperborejským“ severem (obr. 15. 2) se soustřeďoval na jemnější rozvoj ducha, na růst rozumového, intelektuálního myšlení. Na tomto poli byly prvními pionýry
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217285
1 5 N Á ST U P F I G U R AT I V N Í H O U M Ě N Í D O BY Ž E L E Z N É V E V RO P Ě
Obr. 15. 2 Pancíř z Olympie se zobrazením Apollóna u Hyperborejců.
semitské národy, zejména Židé a Foiničané, ale ve filosofickém myšlení je brzy předčili Řekové. V rozvoji myšlení zůstával v pravěké Evropě ještě dlouho archaičtější přístup ke skutečnosti, který jen do jisté míry přejímal nové výdobytky lidské mysli. Kauzální myšlení a emancipace od božského světa vlastním individuálním rozhodováním byly cizí i etruskému myšlení, které preferovalo teleologickou příčinnost (srov. kap. 22), a tím více byla řecká racionalita vzdálenější tehdejším národům středoevropským. Přechod od před-filosofického k filosofickému myšlení je dobře patrný například u Homéra a také na počátku starozákonní doby královské. 94 V Iliadě lze rozlišit tři časové úrovně hrdinů. Příkladem nejstarší generace je Ajax, kterého i zbroj charakterizuje jako hrdinu minulosti doby bronzové. Je veden vášněmi podobně jako hrdinové řeckých tragédií, kteří, jsouce zbaveni bezprostředního vedení z božského světa, propadli svým citovým sklonům, které nedokáží ovládnout. Ajax 94
Srov. zejména Kratochvíl – Bouzek 1991.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217285