Loureiro - zlom
6.4.1957 23:00
Stránka 104
Absolutnû vyãerpan˘ jsem si klekl, okolnosti mi bránily myslet. Mé nejhor‰í pfiedtuchy se zaãaly naplÀovat. Îádná loì. Bûhem posledních okamÏikÛ existence Bezpeãné oblasti musely vydû‰ené davy bûÏet k molÛm a naskákat do ãehokoliv, co pluje, hlavnû utéct pfied tûmi zrÛdami. Mûl jsem to pfiedpokládat. Z vody vystupovaly stoÏáry dvou plachetnic, které odpoãívaly na dnû fieky. MoÏná pfietíÏení nebo málo zku‰eností, kdo ví. Tihle daleko nedopluli. Pomalu jsem si v‰ímal dal‰ích vûcí. Cítil jsem, jak mi tuhne krev v Ïilách. Skvrny krve a díry po kulkách byly v‰ude. Stopy boje. Na tomhle molu muselo dojít k masakru, boj na Ïivot a na smrt o kaÏdou loì. Silnûj‰í pfieÏije. Peklo na zemi. Ach, boÏe mÛj… Najednou mû nûco napadlo. MoÏná je‰tû není v‰echno ztraceno. Vzpomnûl jsem si, Ïe jsem nesãetnûkrát vidûl nûjakou plachetnici na druhém bfiehu, zakotvenou daleko odsud. ·lo o lodû na pofiadníku, neÏ dostanou místo v pfiístavi‰ti. Pro majitele tûchhle lodí je to hrozná otrava, protoÏe pokaÏdé, kdy se chtûjí nalodit, musí k nim doplout ve ãlunech. A davy lidí se k nim moÏná nemohly dostat. MoÏná tam je‰tû nûjaká bude. Rezolutnû jsem strãil Lúcula do barelu, do druhého batoh a snaÏe se nedûlat rámus jsem se znovu ponofiil do tmav˘ch vod Lérezu. Jednalo se jen o pár temp, ale mnû se zdálo, Ïe pfieplouvám Laman‰sk˘ prÛliv. âím víc jsem se blíÏil, tím víc se mé nadûje rozpl˘valy. Nic. Nic… Ale… Poãkat! Vzadu ve svûtle Venu‰e, která se odráÏela od hladiny, jsem spatfiil kymácet se nûjak˘ stoÏár. Je tam jedna. Jo! Z posledních sil jsem do‰plouchal k lodi. Byla prostorná, mûla dvanáct metrÛ, ladné kfiivky, vyle‰tûné záìové zrcadlo, kde stálo její jméno. Korint. Má nová loì. Má záchrana. Z posledních sil jsem se chytil za záì nad kormidlem a vy‰plhal na palubu. Rozhlédl jsem se kolem sebe a pochopil, proã s touhle lodí nikdo neodplul. A co budu muset udûlat já, aby se mi to podafiilo.
13. ÚNORA, 11.26 PŘÍSPĚVEK 51
Leje jako z konve. Ranní nebe je ‰edivé, olovûné. Fouká nepfiíjemn˘, poryvov˘ vítr ze severu, Ïene laviny vody proti okénku kajuty Korintu, kter˘ – 104 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217278
Loureiro - zlom
6.4.1957 23:00
Stránka 105
se lehce prodírá vlnami zálivu. Sly‰ím kvílení vûtru mezi lanovím a crãení de‰tû na palubû. Jsem pohodlnû usazen˘ v kajutû, z kávy vedle mû se koufií a já pfiemítám o událostech posledních hodin, snaÏím se utfiídit si my‰lenky a naplánovat dal‰í cestu. Venku na otevfieném mofii musí zufiit pofiádná vichfiice, protoÏe zpûtné vlny s lodí pofiádnû houpou. S mou lodí. S m˘m prozatímním nov˘m domovem. KdyÏ jsem vy‰plhal na palubu Korintu, nenaskytl se mi zrovna nadûjn˘ pohled. Nûkdo se tu zfiejmû chtûl zmocnit plachetnice, ale nepodafiilo se mu to. Z pochopiteln˘ch dÛvodÛ. Po celé palubû jsem vidûl zaschlé stopy krve. Kusy laminátu a o‰kliv˘ ‰rám na vratipni svûdãily o tom, Ïe se na palubû stfiílelo. Dokázal jsem si tu situaci dokonale pfiedstavit. V noci, kdy se netvofii zaãali v houfech dostávat pfies obranné linie a Bezpeãná oblast padla, vznikla mezi lidmi naprostá panika. Útûk k zakotven˘m lodím v pfiístavu byl logick˘m fie‰ením, jak se z mûsta dostat, a tak se sem zaãaly hnát stovky lidí. V‰ichni se samozfiejmû na paluby neve‰li, takÏe se v pfiístavi‰ti zaãal uplatÀovat zákon silnûj‰ího. Zbytky po bojích jsou toho dÛkazem. MoÏné stfiety se pfiemístily také na paluby lodí, které uÏ odrazily od bfiehu a rychle z prokletého mûsta odplouvaly pfieplnûné, napÛl potopené. ¤eka tehdy musela odnést hodnû mrtvol. To musel b˘t pohled. Bûhem té neblahé noci se v‰ak nûco na Korintu pokazilo, nûco, na co jsem nemohl pfiijít, dokud jsem si loì neprohlédl mnohem pozornûji. Korint je nádherná, dvanáct metrÛ dlouhá, prÛbojná loì s ostr˘mi hranami, typické dílo holandsk˘ch lodûnic na R˘nu, kolébky prav˘ch námofiních lodí. Paluba je chromovaná, na povrchu pobitá teakov˘m dfievem. Hotov˘ skvost. Interiér, jak u tûchto lodí b˘vá zvykem, je prostorn˘, upraven˘ a pohodln˘. Nemohl jsem pochopit, jak tahle nádhera mÛÏe b˘t pfiivázaná ke bfiehu, kdyÏ i poslední ãlun pobfieÏní hlídky nebo stará dfievûná nákladní loì zmizely. Pak mi to do‰lo. JelikoÏ Korint nebyl uvázan˘ v pfiístavi‰ti, ale kotvil v ústí fieky, leÏela kotva na bahnitém dnû Lérezu. Nevisela v‰ak na obyãejném lanû z l˘kov˘ch vláken a nylonu, ale na fietûzu. Dnes uÏ se u plachetnic normálnû fietûzy u kotev nepouÏívají, protoÏe jsou moc tûÏké, spí‰ se dává pfiednost lanÛm podobn˘m tûm, které mají horolezci, v porovnání s tím, kolik váÏí a jak˘ mají objem, jsou pfii vytahování mnohem odolnûj‰í. – 105 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217278
Loureiro - zlom
6.4.1957 23:00
Stránka 106
Nicménû pfiede‰l˘ majitel Korintu musel b˘t staromódní chlapík milující dávné ãasy, protoÏe kotvu mûl zavû‰enou na fietûzu. ¤etûz je tûÏk˘, a tak ho musel navíjet pomocí elektromotoru hned za prÛvlaãnicí na pfiídi, otvorem, kudy fietûz prochází a namotává se. Bûhem bláznivé noci, kdy padla Bezpeãná oblast, se na plachetnici nalodil neurãit˘ poãet osob, kter˘ chtûl uprchnout na ‰iré mofie. Zatímco ãást z nich stfiílela na dal‰í uprchlíky (ktefií pálili zase na nû, jak dosvûdãuje krev a jamky od kulek), nûkdo se snaÏil vytáhnout kotvu. Ale ten nûkdo nemûl moc zku‰eností, neuvûdomil si, Ïe kotva má do bahna na dnû zabofiené hroty. Místo aby fietûz navíjel postupnû, aby se loì dostala kolmo nad kotvu a ta se dala odlepit ode dna, coÏ je správn˘ postup, zapnul elektromotor vratidla hned na plné obrátky. JenÏe síla rozloÏená na úhlopfiíãn˘ fietûz nestaãila na vytaÏení kotvy a motor se zaãal pfiehfiívat, aÏ se nakonec spálil. Ten nûkdo musel b˘t hlavnû hroznû vystra‰en˘ z toho, co se kolem dûje, takÏe si nev‰iml, Ïe se motor zaãíná pfiehfiívat. Pak uÏ bylo pfiíli‰ pozdû. Se spálen˘m motorem ne‰lo kotvu vytáhnout. Nûkdo se pokusil odseknout cel˘ naviják (na prÛvlaãnici jsou zfietelné stopy po sekyfie), podafiilo se mu v‰ak jen od‰típnout kus laminátu. ¤etûz ne‰lo pfieseknout a ãas ub˘val. Loì, která se nepohne z místa, byla k niãemu, takÏe ji opustili a zamûfiili se na uÏiteãnûj‰í cíl. Konec pfiíbûhu. Stál jsem na palubû Korintu a pfiem˘‰lel, jak vysvobodit kotvu ze dna, abych se odsud mohl dostat dfiív, neÏ vyjde slunce. Musím se plachetnice zmocnit za kaÏdou cenu. Jedna moÏnost mû napadla, znamenalo to v‰ak znovu se ponofiit do vody. Trochu jsem Lúcula osu‰il a zavfiel do kajuty, opût se potopil do ãern˘ch vod Lérezu a zaãal plavat k námofinímu klubu. KdyÏ jsem se vydrápal na bfieh, voda ze mû jenom crãela, hned jsem se vydal na roh, odkud jsem uÏ vidûl na hlavní vchod. Za branou se potulovalo nûkolik zrÛd, mû si na‰tûstí nev‰imly. V‰ude byly stopy po bitvû. Ti, co pfieÏili, museli za sebou zamknout bránu, aby sem netvofii (nebo dal‰í pfieÏiv‰í) nepronikli, a mohli tak relativnû v klidu odplout. To se mi náramnû hodilo, aspoÀ tady uvnitfi nenarazím na Ïádnou zbloudilou pfií‰eru. Mûl jsem namífieno ke dvefiím ve spodní ãásti budovy. Dokonce jsem i vûdûl, kde od nich mají klíãe. ·lo o sklad, kde se plní kyslíkové bomby. Byl jsem tam uÏ milionkrát. Teì jsem doufal, Ïe tu najdu alespoÀ nûjakou – 106 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217278