i s mou dekorací, takže veškerá moje bláznivá naděje se udusila ve vzteku a hanbě. Tak jsem žil v ustavičném střídání ponižování a bezmocného odporu, nejbláznivější víry ve své poslání a strašlivých pochyb o sobě samém a o všem, co jsem dělal. Občas mě přepadla děsivá myšlenka, že všechno, s čím jsem se potýkal a co ve mně vyvolávalo tak rozporuplné pocity, je charakteristické pro situaci, v níž se obvykle nalézali jen ti, o kterých jsem se od malička učil, že jsou hodni toho nejhlubšího opovržení: totiž Židé. Pravděpodobně proto byli tak nevyrovnaní a roztěkaní. Obchod en gros a en detail a vše, co s ním souviselo, byl v podstatě jediné pole činnosti, kde měli volnou ruku, a že žili obchodem, bylo vlastně tradicí. Byla jim vykázána existence soutěže, bičovaná nutkavými představami o úspěchu, vedená proti konkurenci, proti odporu odběratelů, proti kolísání konjunktury. Svět otevřených možností, v němž se člověk mohl stát boháčem jako Krésus, nebo mohl uvíznout v nejbídnější nádeničině nějakého ubohého příručího. To bylo jejich dědičné prostředí. Nebylo divu, že vlivem nepoměru mezi výdělkem a výkonem, mezi nejvtíravější nabídkou a manipulovanou poptávkou se i jejich pocity ustavičně zmítaly sem a tam stejně jako moje. Nyní jsem chápal jejich neklid, jejich ustrašenost a mesiášská očekávání, náhlé proměny od nezměrné arogance k sklíčenému sebeponižování. Dokonce jsem pochopil i původ jejich často troufalé nestydatosti a nechutného patolízalství. Začal jsem je v duchu odprošovat za své dosavadní pohrdání. Přesto mi nepřipadalo ani trochu povznášející, že jsem jejich způsoby chování objevil i u sebe sama, ve svých pohnutkách. Moje sebejistota tím dostala poslední surovou ránu do týla. Nicméně jsem si kvůli tomu uvědomil, jak křehká vlastně odevždy byla, a to mě občas přivedlo ke chvílím osvícení. Začal jsem chápat, jakým způsobem jsem obelhával sám sebe, když jsem si namlouval, že tady dělám něco zcela proti svému vkusu, proti své sebeúctě a společenské orientaci, protože by mi tím byla dána 100 – – –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217257
možnost dospět ke svému určení. Naopak. Věděl jsem, že se od něho jen vzdaluji, a to mi bylo vhod. Každým dnem, který jsem ztratil prací pro Afroditu a. s., se sny o mé budoucnosti slavného malíře měnily stále více v dým; stejnou měrou jsem však cítil, jaké mi to přináší ulehčení. Vytvářel jsem si tak jen alibi, protože jsem v podstatě už vůbec neměl v úmyslu dosáhnout svého původního cíle. Co mě zde tedy drželo, nebyla už naděje, že z provizorního stavu vyroste splnění velkých přání, nýbrž podivná odevzdanost osudu, která mi dovolovala nechat věci plynout, zatímco se můj život ubíral zcela jiným směrem, o němž jsem dosud vůbec nic nevěděl. Na každý pád jsem musel nejdřív zatnout zuby a v týdenním turnusu vyzdobit co možná nejvíc výloh bukurešťských parfumistů a drogistů výrobky firmy Afrodite a. s. V roztroušených malých krámcích na periferii se mi dařilo lépe. Tam, v takzvaných mahalách, v žebráckých, špinavých, ubohých, avšak životem překypujících předměstích, byly poměry jednoznačné. Přitahovaly mě navzdory tomu, nebo snad právě proto, že se podobaly okolí kolem Calea Grivitei, kde jsem prožil své neslavné dobrodružství. Aranžérům výkladních skříní tam dovolovali vyzdobení vitrín, když byly už tak špinavé, že přes ně nebylo vidět. Stačilo předběhnout konkurenci, pak vitríny vyčistit a vyložit v nich své krámy. Zpočátku, když jsem sám sebe chtěl přesvědčit o nutnosti svého konání a do vystavování past na zuby ještě chtěl vložit něco jako pracovní étos, mě taková hanebná účelovost pobuřovala. Ale brzy jsem si zvykl, že mě přijímali s přehnanou přívětivostí a hostili černou kávou, abych pak směl celé hodiny vymetat kila mrtvých much, utírat na prst tlustý prach a mýt skla výloh – jako přípravu pro vlastní dekoraci. Ta spočívala – podle toho, jestli jsem měl vystavit šeříkové nebo citronové mýdlo – v tom, že se vitríny vylepily fialovým nebo žlutým krepovým papírem, přičemž každý napínáček musel být pečlivě schovaný pod malou krepovou růžičkou; dále pak v tom, že se mezi umělými květy umělecky rozložily – – – 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217257
voňavé produkty, a to buď jednotlivá mýdla, nebo balení po třech či šesti kouscích. A kolem toho se ve smělém oblouku rozmístily zbývající výrobky firmy Afrodite a. s., počínaje holicím krémem pro pěstěného pána přes zubní pastu pro celou rodinu až po mýdlové vločky pro jemné dámské prádlo. Brzy jsem naprosto otupěl vůči tomu, že vzápětí poté, co jsem vytvořil ono umělecké dílo, byl za opětovných projevů přátelství propuštěn a octl se znovu na ulici, musel jsem odtamtud zažívat, jak se výloha dodatečně začala plnit pilníčky, irigátory, sklenicemi plnými pijavic, balíčky s prezervativy a, což bylo mnohem horší, též veškerou produkcí naší konkurence. Přesto mě těšily rozhovory, černá káva a přívětivé přijetí, i když bylo jen hrané. Postupně jsem si zamiloval tyhle předměstské kramáře zavalené starostmi, namáhavě se protloukající svou nuznou existencí, mazaně otrlé nebo moudře rezignované. Spřátelil jsem se s nimi – když se to tak vezme, bylo to moje první opravdové setkání se životem, a sice se životem jiných, tak odlišných lidí: objevení světa, který nebyl o nic méně tajuplný a zázračný než objevy dětství. Začal jsem prozkoumávat bukurešťské mahaly se stejným dobrodružným zápalem jako kdysi zahradu v časech svého dětství. Se stejnou zvědavostí jsem nahlížel do životů těchto tak jiných lidí, se stejným zaujetím jsem pronikal do podstaty neznámého. Jako v raných dobách mého života, v nichž mi moje bytí připadalo k nedodivení, usazovaly se ve mně zážitky jako náladové motivy, a až později se měnily v obrazy a zkušenosti. Také věci politováníhodné, ohavné, hrozné, brutální a sprosté, jakých jsem zde v chudinských čtvrtích balkánské metropole mohl vidět až až, ztrácely tím svou odpudivou bezprostřednost a začleňovaly se do stále komplexnějšího celkového obrazu, jehož vzorce a barvy byly samy o sobě bezpříznakové, protože vlastní význam získávaly jen v – občas kontrapunktické – souhře s ostatními jevy. Také areál firmy Afrodite a. s. ležel na periferii města, tam, kde se ulice Calea Mosilor proměnila v širokou a zaprášenou silnici, 102 – – –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217257