jíst zmrzlinu a dortíky a koukat na ten babylon dole, aniž by turisté vůbec tušili, jaká je tu pohoda. Tohle je teda na Václaváku dost nepříjemná situace. Hledejte takhle najednou jiné příhodné místo, kde je klid, normální ceny, šetří tam na poplatcích autorskému svazu, a tudíž neoblažují své hosty hlasitou reprodukovanou hudbou, a turisté vám tam nemávají nad hlavami plnými podnosy. Nakonec jsme se rozhodly pro kavárnu v prvním patře knihkupectví Academia. Přišla s tím pochopitelně Soňa, já jsem věděla, že je tam to knihkupectví, ale netušila jsem, že je tam i nějaká kavárna. Byl to docela útulný koutek na konci prodejního prostoru, ale nebyl od něj nijak zvlášť oddělený, takže se nám naskýtal pohled nejen na regály plné knih, ale také na zákazníky, kteří si tam vybírali. Docela dobře jsem si dovedla představit Soňu, jak tu dlouhé minuty hloubá, vytahuje jednu knížku za druhou a pak si s úlovkem zaleze sem do kavárny, aby knížky očmuchala a blaženě se zahryzla do první stránky. Ale tvrdila, že je tu poprvé, stejně jako já. Posadily jsme se k jednomu z malých stolků u okna, které vedlo do Vodičkovy ulice. Chvíli jsem bezmyšlenkovitě hleděla na rušný tramvajový provoz hluboko pod námi, který se z té magické výšky plné knih zdál až neskutečný. Přitom stačilo otočit hlavu a dívali jste se do regálů zaplněných knihami, další knihy ležely na parapetech a bez ohledu na kávovar tu převažovala vůně papíru, tisku a té tajemné přísady, která se přidává do nových knih, a já na Soně zrovna viděla, jaký má problém soustředit se na mě tváří v tvář takové intelektuální pastvě. Chuť na zmrzlinu, kterou jsme si vždycky dávaly u Hájka, nás neopustila, a tak 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217244