dolihovanému vínu, jak se v něm mísí přehnanost portského s lehkostí australské buše. Pravověrnější podobu s lékořicovou příchutí a tmavě nachovou barvou, které jsou příznačné pro drsný australský Shiraz, dodává vinařství Brokenwood. Kdybych to víno měl popsat, řekl bych, že chutná jako zvuk cikád, ale to je jenom další příklad toho, jak je těžké popsat chuť čehokoli. Ale proč se mu říká Shiraz? Odrůda Syrah nemá nic společného s městem Šíráz, navzdory legendě, tu a tam udržované kolem řeky Rhôny, že réva pochází z těch končin a přivezli ji vracející se křižáci, a navzdory pověsti o Šírázu jako rodišti slavného notorika Háfize. Syrah jsou hrozny z Hermitage a víno z nich zraje celá desetiletí, takže se mu pak v oblasti Rhôny lahodností a vůní nevyrovná nic. Jméno Shiraz vínu dodává jakousi nezkrotnost a neučesanost, takže by se mělo lokat z láhve se šroubovacím uzávěrem mužně a stoicky, jak se sluší na čerstvého odpadlíka od víry v pivo. Vyhnat Syrah až na čtrnáct procent i více, donutit jej předčasně dozrát, aby se mohl výsledek pustit na trh, nijak netlumit jeho lékořicovou příchuť, vypustit jeho dračí dech, jako když se k vám naklání starý chlípník a chce vám položit chlupatou ruku na koleno, to je urážka hroznů, z nichž se při správném zacházení, jako na svazích Hermitage nebo Côte Rôtie, stane ten nejtrpělivější a nejcivilizovanější svůdník. Ať se vám zalíbí nebo ne, Shirazu se v Austrálii vyrábí více než všech ostatních červených odrůd dohromady. Tím se dostávám k druhému bodu, a sice že až na pár výjimek jako například Wirra Wirra australasijská vína nechutnají po žádném místě, ale prostě jen po hroznech. Jako by v plné zbroji vyskakovala z láhve s výkřikem sauvignon nebo ryzlink a kolem hlavy vám práskala jako bičem svými vůněmi z nerezavějící oceli. Musíme zmínit i Nový Zéland, který je mnohem mírnější, klidnější, méně agresívní než Austrálie a nehrozí, že vás urazí. Můj skepticismus překonal Pinot Noir od Montany, největšího novozélandského výrobce. Proti všemu mému očekávání to byla ohromná trefa, aromatické víno, které by dalšími léty ještě stále získávalo na jakosti a už teď, po třech
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217216
letech v láhvi, mělo velké kouzlo a charakter. Pochopitelně nechutnalo jako burgundské, ale s tím nejlepším červeným burgundským mělo společnou jednu důležitou věc — pil jsem ho dál a ke své čím dál tím větší spokojenosti. Jako mnoho anglických konzervativců i já mám k Novému Zélandu nejednoznačný vztah. Anglické mravy, zvyklosti a stará anglická umírněnost tu podle všeho na nekonečných lukách čisté anglické zeleně stále přetrvávají, ve venkovských obcích pořád mají své obvyklé místo obecní pošta, anglikánský kostel, metodistická kaple, venkovská hospoda a kriketové hřiště, pokud vím, nebyl zakázán lov se psy a snad tam pořád dávají i med do čaje. Na druhé straně všechny věci, na nichž záleží, ať je to sex, manželství a rozmnožování, Bůh, opice nebo andělé, chápe Nový Zéland rozhodně v postmoderním duchu. Při čtení literatury vyprodukované novozélandskými feministkami, bojovníky za práva zvířat a multikulturalisty jsem se už dávno rozhodl, že intelektuální život Whare Wananga34, jak bude jistě brzy pojmenováno [novozélandské] Canterbury, nebude nic pro mě. Avšak vzápětí na internetových stránkách zmíněné Canterburské univerzity zjišťuji, že divadelní společnost tu právě uvádí Sofoklovu hru Filoktétés, že ústav filozofie stále řadí velkou australasijskou tradici do filozofie vědy, že se tu stále učí všechny staré předměty a dosud tu není žádné oddělení ženských studií. To mě ovšem nepřesvědčí, abych se tam vypravil — cestování zplošťuje myšlení a čím dál jedete, tím je placatější. Jedinou možnost, jak navštívit nějaké místo s otevřenou myslí, dává víno. Když jsem tam ale posledně byl, bylo to se sklenkou Eradus Pinot Noir ročník 2004, slyšel jsem jen mumlání těch nekonečných disputací, v nichž si protinožci zbytečně sahají do svědomí, komu vlastně patří ta země. Tím jsem se dostal zpátky k jedné z nejdůležitějších věcí, které jsem se z vína naučil, a sice že člověk, který sází vinice na místě, kde předtím žádné nebyly, má 99
34 Polynésky univerzita, pozn. překl.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217216
svrchované právo na kterékoli další, ať se události vyvíjejí jakkoli. Jestli si Novozélanďané za nějakou odchylku od staroanglické pravověrnosti zaslouží nehynoucí chválu, pak je to jejich rozhodnutí nejen zakládat vinice, ale i naučit se dělat víno, jak se patří, jinými slovy, jak se dělá ve Francii. Jejich reputace mezi notoriky je do značné míry plodem jejich svědomitého úsilí vyrovnat se loirským sauvignonům, ale ještě mnohem záslužnější je, že se pokoušejí soupeřit s burgundskými víny Pinot Noir. Širé novozélandské pastviny, které tato vína živě připomínají, jsou jako stvořeny k lovu se psy, ať už je tam tento vznešený sport povolen, nebo ne. S tématem lovu se vydáme na další vínomilnou cestu. Lovečtí psi jsou zvláštní skupina psího druhu a pokud vím jediná, která má k lidským bytostem vztah jako ve smečce. Kdo chová kočky, aby držely na uzdě myši, nebo teriéry kvůli krysám, zná tu mezidruhovou kolegialitu, která vzniká při lovu. Ovšem ti zločinci, kteří chovají lovecké psy, aby drželi na uzdě lišky, znají toto přátelství ve vyšší a vyostřené podobě. Tito psi se necvičí doma, žijí venku, žerou syrové maso z uhynulého dobytka a vysloužilých koní. Jejich každodenní život se téměř úplně podobá životu divokých psovitých šelem. Lovec je vůdce smečky a jeho psi jsou s ním spojeni poutem, které není utilitární jako mezi kočkou a kredencí, ale existenciální jako mezi člověkem a Bohem. Kočka honící myš bude k vašemu volání hluchá, ale zvuk loveckého rohu zní smečce v uších jako hlas svědomí a má moc ji od kořisti odvolat téměř kdykoli, dokud není mrtvá. Lovečtí psi se chovají tak, jak jsme byli vychováváni my — když se z „ano“ naráz stane „ne“, budete myslet na Anglii. Jedno z mých nejoblíbenějších vín, které mi vždycky připomene tento nenapodobitelný vztah, se totiž jmenuje Faithful Hound;35 je to červené ze Stellenbosche v Kapsku, a název má po psu, kterému utekl jeho pán a on tři roky hlídal opuštěnou chatku na statku Mulderbosch, než
35 Věrný lovecký pes, pozn. překl.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217216