„Myslím, že už tam budeme,“ řekla Šárka. „Před námi je veliká načervenalá koule.“ „To bude na sto procent Mars,“ vykřikl radostně Roman. „Tak to opravdu funguje tak, jak jsme si mysleli,“ řekl zamyšleně Filip. „Chápete to? Kde by naše civilizace byla, kdybysme ovládali složitý stroje jenom myšlenkama?“ „Já se obávám, že to by mohl být spíš náš konec,“ opáčila Šárka. Tohle byla hluboká filozofická úvaha. Když si představili všechny zlé a sobecké lidi, kteří touží po moci, museli jí dát za pravdu. Jistojistě by to nemuselo dobře dopadnout. „Koukněte na ty hluboký krátery,“ upozornila je Magda. „To jsou jizvy po meteoritech, které na planetu dopadly,“ dodal Roman. „Jsem zvědavá, jestli uvidíme i oba měsíce,“ řekla zamyšleně Barča. Když si o Marsu četla v knize, zaujalo ji, že má dva měsíce. „Jeden se jmenuje Phobos a druhý Deimos. To znamená strach a hrůza. Zajímalo by mě, co je na nich tak strašidelnýho.“ Jejich vesmírné plavidlo obletělo planetu kolem dokola a při tomto vyhlídkovém letu opravdu narazili na oba měsíce. Strašidelně nevypadaly. Vypadaly jako obrovské šutry volně visící ve vesmírném prostoru, které občas osvětlovalo slunce. „Víte, že den tady trvá dýl než na Zemi?“ vyrukoval s další informací Filip. „A rok je skoro jednou tak dlouhej jako u nás.“ „Jak může být rok delší?“ divila se Magda. „Rok je přece rok!“ „To záleží na tom, za jak dlouho se Mars po své oběžné dráze otočí okolo Slunce. Protože je od Slunce dál, tak mu to trvá dýl,“ snažil se jí to co nejjednodušeji vysvětlit Filip. „A můžeme se po Marsu projít?“ zeptala se Magda. „Tak to by rozhodně nešlo,“ odpověděla jí vyděšeně Šárka. Bála se, aby jim jejich vesmírná loď náhodou nechtěla přání opět vyplnit.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS217086