„Proč já?“ zeptal se Štarch. „Prokázal jste velkou odolnost, nikoho jste pod tlakem neudal, máte organizační schopnosti a jste pracant,“ shrnul Félix. „Kromě toho bych na všechno dohlížel, byli bychom v častém kontaktu, to je moje podmínka.“ Peter zavrtěl hlavou. Spolupracovat s estébákem? Radši by šel do kšeftu se samotným ďáblem. „Nechte si to projít hlavou, poraďte se s Ostrým, uvidíte, co řekne,“ nabádal ho Zaberský. „I jeho bychom zapojili, ale jen přes vás. Přímo bychom spolupracovali pouze my tři, nikdo další.“ „Zvážíme to,“ ujistil ho Vokoš a rozepnul si horní knoflík u košile. „Nebuďte jako pralidi, pánové, těch teď budou plné ulice. Vyhněte se tomu, a získáte náskok deset, patnáct let,“ uzavřel stařec a obdařil je zlatým úsměvem.
II „Sebral prachy, a nic!“ opakoval Tlapa celou cestu na sídliště Baničné. Chodili pěšky, v letním parnu to nebylo nic moc – všichni tři měli propocená trička. Tlapa sice dojížděl do práce na kole, jenže to bylo v noci, nikdo ho při tom neviděl, takže to nevadilo. Přes den to bylo něco jiného, kdyby se teď projížděl na rozhrkaném favoritu, měli by ho všichni za pitomce. Právě vidina koupě auta ho motivovala, aby začal půjčovat peníze. Nešlo o velké sumy, ze začátku stovky korun, pak pětistovky, nakonec se odhodlal i k velké akci – Braňovi Cíbovi, přezdívanému Bico, půjčil celou tisícovku. Zatím si nikdo netroufl nevrátit mu v dohodnutém termínu půjčenou sumu i s mastnými úroky. U Bica ale nastaly problémy.
106
karika456.indd 106
6.4.2016 3:48:50
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216885