s žádnou cizí ženou navázat bližší kontakt. Dal si proto inzerát do novin. Přihlásilo se jich osm, ale jen jedna z nich to první setkání s ním „přežila“. Nebyla to pochopitelně žádná kráska, neboť ty na inzeráty nereagují. Byla ještě o rok starší než on, svobodná jako on a oba si spolu celkem rozuměli. Po delší době se na něj usmálo štěstí. To však netrvalo dlouho, zhruba po půl roce, kdy zjistili, že asi nejsou schopni spolu zplodit potomka, adoptovali čtyřleté děvčátko. Jenomže ho nebyli schopni vychovávat, ale jen rozmazlovat, asi jako to většinou dělají prarodiče se svými vnoučaty. Ono dítě, naprostý fracek, si je za rok zcela omotalo kolem prstu a udělalo si z nich své otroky. To Péťu silně deptalo a jeho psychický stav se začal opět zhoršovat. Občas mě navštívil na mém pracovišti a dožadoval se po mě nějakého pracovního zadání, neboť hledal v práci únik od rodinných starostí. Kromě odborných záležitostí jsme se při takové příležitosti bavili o všem možném a to včetně věcí ryze soukromých. Jal jsem se mu vyprávět o svých čtyřech kamarádech ze studií, které on také osobně znal, i když se s nimi nestýkal ani ve škole, ani později. Povídal jsem mu mimo jiné: konečně se mi podařilo přefiknout i manželku toho čtvrtého z nich. Dalo mi to dost práce ji dostat do postele, byla podstatně nedobytnější, než ty tři ostatní. On se naivně otázal: a to ti nevadí, že jsou to ženy tvých nejlepších kamarádů? Zažertoval jsem: no právě naopak, přátelské pouto s chlapem se dá nejvíc upevnit tím, že mu protáhneš manželku. Péťa chvíli rozjímal a pak povídá: my dva jsme spolu také dobří přátelé, nebo snad ne? Ujistil jsem ho: no to zcela zaručeně. Na to reagoval nepředstavitelným dotazem: a nechtěl by ses vyspat také s mojí ženou, aby se to naše kamarádství ještě víc utužilo? Pokračoval jsem v té absurdní rozpravě se zcela vážným výrazem ve tváři: no to by nebylo asi tak jednoduché, s tvojí manželkou jsem se viděl třikrát v životě, a i když si spolu tykáme, tak si nejsme tak blízcí, jako s ženami těch mých čtyř kámošů, které znám už dlouhá léta. Při tom jsem si myslel: na tu tvou obludu bych nevlezl, ani kdybys mi za to zaplatil. On mi oponoval: jak tě znám, tak ty jsi schopen zblbnout každou ženskou. Já ti na ní dám telefon do práce, dohodni si s ní rande a uvidíš, že ti neodolá, i když je mi jinak věrná. Nechtěl jsem mu kazit iluze a tak jsem si to telefonní numero na ní od něj vzal. Druhý den jsem se s ní sešel v jedné kavárně. Vysvětlil jsem jí, o co jde a řekl jí, že z toho musíme nějak společně vybruslit. Povídám: nejjednodušší bude, když já mu řeknu, že jsme si to spolu rozdali a až on tě bude zpovídat, tak se přiznáš, že jsi mu byť nerada se mnou zahnula, že jsem tě úplně omámil svým šarmem, slíbíš mu, že už se to nebude vícekrát opakovat a že toho strašně lituješ a prosíš ho za odpuštění. Na to on skočí a uvěří tomu, takže bude 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216828