Georgina Guthrie
„Cože? To jsme dnes večer měly jít jen my s Julií?“ „Zdá se, že většina vašich spolužáků má na dnešek jiné plány,“ vysvětlil. „Jistá vysokoškolská párty má větší prioritu.“ Najednou jsem si uvědomila, co bude následovat. Jen my dva. Sami v potemnělém sále. Tohle nebylo dobré. „No, tady je váš lístek,“ řekl a podal mi ho. „Chcete si odložit kabát do šatny?“ „Ehm, asi ano.“ Svlékla jsem se, vyndala si z kapsy mobil a malý zápisník s perem, který jsem si pro jistotu vzala s sebou, a strčila si do prázdných kapes rukavice. Natáhl ruku. „Dovolte mi odnést vám kabát.“ „Díky,“ řekla jsem lehce vyvedená z míry. Proč vždycky jedná úplně jinak, než čekám? Když si myslím, že bude šťastný a bezstarostný, je sklíčený a nepříjemný. A teď, když jsem předpokládala, že bude příkrý a naštvaný, je milý a pozorný. Byl víc než jenom matoucí. Sledovala jsem ho, jak jde k šatně. Pořád měl ty roztrhané džíny, ale místo košile, kterou měl přes den, si vzal černé triko s dlouhým rukávem. Když se vracel zpátky, zasekla jsem se pohledem na díře na jeho koleni. Taky jsem si všimla, jak mu to tričko pěkně obepíná široká ramena a hruď. Bože, byl tak krásný. Pokud existoval nějaký recept na katastrofu, právě se tady přede mnou rovnaly do řady jeho přísady. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216810