mus hudby. Měla na sobě obvyklou uniformu – bílou košili a džínsy –, ale košili si napůl rozepnula. Určitě to nějak ovlivnil nápoj, který usrkávala. „Ahoj, Davide!“ Krátce mě políbila na ústa. Ustoupila a postavila sklenici na stůl. „Ahoj, Blair!“ Políbila i Blair. Ustoupila a nespouštěla oči z mojí ženy. „Smím?“ Otázka byla pouhou formalitou. Ve skutečnosti se neptala na svolení. Pravou rukou se dotkla Blaiřina boku, ale nepokusila se ji k sobě přitáhnout. Vypadalo to, jako by provozovaly jakýsi formální tanec z osmnáctého století. Rukou zajela Blair pod sukni. Zažil jsem překvapení. Jean taky. Blair neměla kalhotky. „Hmm,“ zamumlala Jean. „Nádhera.“ Myslel jsem, že začne Blair hladit, ale nic takového neudělala. Tiskla dlaň mezi její nohy a soustředila do ní veškeré teplo své ruky. Blair se zatvářila ohromeně. Bylo to na ni moc rychlé, neočekávané a přímočaré. „Jenom na chviličku,“ zašeptala Jean. Vůbec nehýbala rukou. Její dotek byl prostým vyjádřením skutečnosti, hlubokého porozumění. Jistého majetnictví. Energie proudící od jedné ženy k druhé a zpět. Blair zavřela oči. Působila omámeně, vzdáleně. Nedoká98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216791
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.