Analýza restitučních procesů v České republice (Ukázka, strana 99)

98

ročních splátek. Splátky vyplácí Ministerstvo kultury ČR vždy nejpozději do 31. prosince kalendářního roku, za který je určena, počínaje rokem 2013. Výše nesplacené náhrady je každoročně upravena o míru roční inflace a není předmětem daní, poplatků ani jiného obdobného peněžitého plnění.

Paušální náhrada popírá základní princip náhrad dle zákona č. 229/1991 Sb., tj. že o náhradě za každý nevydaný pozemek musí být rozhodnuto a výše náhrady je stanovena odkazem na cenový předpis. Paušální náhrady činí mechanismus náhrad velmi netransparentním, a to ze dvou důvodů: – majetek, za který se náhrada poskytuje, není transparentně specifikován; – výše náhrad nerespektuje ocenění dle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. ke dni odnětí majetku.

Mechanismus náhrad za nevydané pozemky zásadním způsobem prolamuje zásadu rovnosti před zákonem. Ostatní odlišnosti mezi zákonem č. 229/1991 Sb. a zákonem č. 428/2012 Sb. technicky zablokovaly běžné nakládání s majetkem, a to do doby, než bude rozhodnuto o jeho vydání s cílem ochránit majetek pro církevní restituci.

2.6 ZÁVĚRY ANALÝZY RESTITUČNÍCH PROCESŮ 2.6.1 ZÁVĚRY ANALÝZY PROCESU „MALÉ RESTITUCE“

Pozitiva 1) Rychlost nápravy některých křivd Za největší pozitivum tohoto restitučního procesu lze považovat rychlost, s jakou bylo možné vypořádávat restituční nároky, a to vzhledem k tomu, že tento proces byl administrativně velmi jednoduchý.

Negativa 1) Nedostatečné institucionální zajištění Zákonodárce tento restituční proces nesvěřil do působnosti žádného orgánu státní správy, takže v současné době není možné cokoli k tomuto restitučnímu procesu dohledat. Realizaci tohoto procesu měly ve své působnosti statutární orgány státních podniků a ostatních státních institucí, které postupovaly často dle svých subjektivních motivů.

2) Neexistence evidence restitučního procesu Dalším závažným selháním zákonodárce či politické reprezentace je to, že žádná státní instituce nebyla nadána pravomocí, resp. povinností evidovat kompletní spisy všech podaných restitučních nároků, inventární seznamy, strukturu vydaného majetku apod.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216774

Restituční procesy

99

2.6.2 Z ÁVĚRY ANALÝZY PROCESU RESTITUCE MIMOSOUDNÍMI REHABILITACEMI

Pozitiva 1) Vydání majetku osobě oprávněné s možností dokoupení majetku vybudovaného po znárodnění Za největší klad tohoto zákona je nutné považovat možnost oprávněných osob dokoupit majetek vybudovaný po znárodnění, čehož restituenti v převážné míře využívali, zejména s ohledem na to, že stát velmi vstřícně nově vybudovaný majetek prodával pouze za účetní cenu z období před zahájením transformace.

Negativa Negativa restitučního procesu mimosoudními rehabilitacemi jsou totožná s negativy procesu malé restituce, tzn. nedostatečné institucionální zajištění a neexistence evidence tohoto restitučního procesu.

2.6.3 ZÁVĚRY ANALÝZY PROCESU RESTITUCE ZEMĚDĚLSKÉHO A LESNÍHO MAJETKU

Pozitiva 1) Pestrá škála možností vypořádání restitučních nároků Restituční proces zemědělského a lesního majetku umožňuje kromě vydání původního majetku v naturální podobě rovněž naturální vypořádání restitučního nároku tzv. náhradní restitucí v naturální podobě ve stejné hodnotě. Vzhledem k tomu, že stát disponuje značným množstvím zemědělských a lesních pozemků i nemovitostí, osoby oprávněné velmi často využívají tuto náhradní naturální restituci, v jejímž rámci obdrží jinou nemovitost místo své původní. Tento restituční proces byl na rozdíl od obou předchozích svěřen do kompetence státním úřadům, resp. transformačním institucím, které jsou nadány pravomocí správního řízení, takže je postupováno jednotným způsobem a v souladu se zákonem.

2) Přesná evidence všech restitučních nároků V tomto právním režimu pozemkové úřady a Pozemkový fond ČR (v současné době nástupnická instituce Státní pozemkový úřad) mají naprosto přesnou evidenci všech restitučních nároků a k tomu se vztahujících spisů.

3) Vyřízení mimořádného množství restitučních nároků Výše uvedené instituce do současné doby vyřídily oproti ostatním restitučním procesům mnohonásobně vyšší počty restitučních nároků, a to i přesto, že administrativní náročnost v tomto procesu je mnohonásobně složitější a náročnější.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216774

100

Negativa 1) Nespravedlivé oceňování restitučních nároků Oceňování restitučních nároků na zemědělský a lesní majetek se do současné doby provádí podle vyhlášky z roku 1990. Tato vyhláška však v žádném případě nepostihuje aspekty tržní ekonomiky – tzn., že finanční náhrady za restituční nároky jsou ve své podstatě nivelizovány. Měly by být zohledněny tržní aspekty – tzn., že je-li oceňován restituční nárok v roce 2015, měla by být brána v potaz jeho současná tržní hodnota včetně faktorů, jakými jsou územní plán či skutečnost, zda se jedná o pozemek v současné době stavební apod. Tímto oceňováním je většina oprávněných osob krácena na svých právech, na rozdíl od církevních restitucí, u nichž je zakomponován algoritmus výpočtu tržní hodnoty dotčeného majetku.

2) Mimořádná administrativní náročnost Mimořádná administrativní náročnost spočívá v obrovském množství pozemků, které musí být lustrovány z hlediska nabývacích titulů až k roku 1948.

3) Doba vyřizování restitučních nároků Přestože tento zákon vešel v účinnost v roce 1991, tak ještě do současné doby není vyřízeno mnoho restitučních nároků. Zákon totiž nezavazuje státní instituce nejzazším termínem pro vyřízení žádosti (na rozdíl od církevních restitucí, kde jsou termíny exaktně dány a jsou extrémně krátké – 6, resp. 12 měsíců).

2.6.4 ZÁVĚRY ANALÝZY PROCESU RESTITUCE CÍRKEVNÍHO MAJETKU

Pozitiva 1) Snaha o nápravu křivd u oprávněných nároků Jako pozitivní lze hodnotit snahu zákonodárce o vypořádání oprávněných nároků, které dle ústavních právníků mají zcela nepochybně menší církve. U katolické církve ústavní právníci zpochybňují vlastnické právo k majetku, který byl této církvi svěřen od královské koruny počínaje obdobím vlády Josefa II. Ostatní majetek, který získala katolická církev jinou formou, zpochybňován není, takže i zde lze vnímat nápravu těchto křivd pozitivně.

Negativa 1) Zpochybněné vlastnické právo Ústavní právníci argumentují tím, že k rozhodnému datu 25. 2. 1948 neměla katolická církev k majetku, který užívala, standardní vlastnické právo, nýbrž zvláštní druh držby, a proto dovozují, že tento majetek bude v některých případech vydáván subjektům, kterým standardní vlastnické právo k tomuto majetku v minulosti nesvědčilo.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216774