Václav stál na úplně stejném místě jako před lety a Mladě se zdálo, že se na ni zamilovaně usmívá. Cítila se světově. Přesně na tenhle moment čekala. Konečně začíná žít, konečně se něco děje. Ona sama ve velikém městě na cestě za dobrodružstvím, úspěchem a láskou. Věci se dávají do pohybu! Rozhlédla se kolem. Zatím se nic nedělo. Turisti ani místní na Mladu nedbali, hleděli si svého. Chvíli čekala, jestli se něco nestane, pak si tiše vzdychla a začala podrobněji studovat mapu města. Lehce zklamaná vyrazila dolů do Štěpánské ulice. Tou pokračovala nahoru až do Ječné. Tam zahnula doleva a šlapala pěkně do kopce po tramvaji až ke kostelu svaté Ludmily na náměstí Míru. Bylo horko a ona začínala být unavená dlouhým pochodem, hlukem a vší tou civilizací kolem sebe. U stánku v blízkosti vchodu do metra si koupila párek v rohlíku a sedla si na schody kostela. Seděla tam i spousta jiných lidí. Staří, mladí, děti. Lízali zmrzlinu, četli si nebo si povídali, na někoho čekali. Mlada se rozhlížela kolem. Tolik lidí pohromadě, jak tady spolu můžou všichni žít? Neustálý frmol a blázinec. Hlava jí z toho úplně třeští. Myslí na doktora. Co když ho v parku nenajde? Takový nesmysl! Jak mohla na tohle bábince skočit? Co udělá? Pojede domů, nebo ho bude někde po ulicích hledat? A co když tam náhodou bude? U sochy Neptuna? Co udělá pak? Bude překvapený, uvidí ji rád? Do třetí hodiny zbývala ještě celá půlhodina. Zašla si do cukrárny u zastávky tramvaje, koupila si vídeňskou kávu a zmrzlinový pohár. Na záchodech se převlékla do babiččiných šatů a odhodlaně vyrazila Francouzskou směrem k parku. V Rybálkově ulici byla za deset minut. Tam už ji vítala majestátní vstupní brána. Havlíčkovy sady, četla si pro sebe z návštěvní tabule, park lidově zvaný Grébovka, podle hraběte Moritze Grobeho,
BYDL IM V NUSL ÍCH
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216762