Co ty si myslíš, Tomasi? Slyšela, jak Birgitta nezřetelně artikuluje. Přesto někdo z nich všem ještě dolil víno. Musíme přece vycházet z toho, že se Bůh postará i o ni. Jestli je tohle pro tebe ten kámen úrazu, Birgitto, jestli chceš kritizovat moje rozhodnutí, tak to řekni rovnou. Já myslím, že máma je v pohodě. A to jsi sebral kde? Nikdo přece nevěří na Boha, který sedí v nebi a rozsévá parkinsona. Ale ano, Tomasi, a je jich víc, než si myslíš. A byli u nějakého normálního doktora? Do toho nám nic není. (Díky, Markusi, díky.) Takže kdyby tohle bylo referendum, tak bys ty hlasoval pro a ty proti. Tohle není žádný pitomý referendum, Tomasi. Proč se vůbec hádáte? Jestli má člověk právo rozhodovat o vlastním stáří. Vždyť sakra žije, pracuje a píše, to byl jen takový výpadek a… Jsi úplně stejnej jako máma, malý výpadek… to přejde, drobné zhoršení, copak nechápete, že se to nezlepší. Jsou na to přece účinné léky. Ty to jen zpomalují. Všechno má svůj čas. Slyšíte pana faráře? Na co potřebuješ studovat teologii, tebe můžou vysvětit hned zejtra. Kde je vůbec máma? Ingrid si pospíšila do kuchyně. Pustila jeden kohoutek. Nechala vodu proudit na pánev a otevřela okno. Venku bylo lezavě chladno. Moře spočívalo v temnotě 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216731