TAJNOST I
„Knihovna.“ Eir nosila Havrana tak dlouho, co si Urd pamatoval, a určitě znala Eisvaldr jako své boty, přesto byla v jejím hlase patrná posvátná úcta. „Knihovna,“ ucedil skrz zuby, aby zakryl netrpělivost. Tohle je podstata jeho snažení. Vše, za co bojoval. Přirozeně mu tohle místo ukazuje jako poslední, ta hloupá ženská! Procházeli se půl dne, od chvíle, co hodiny odbily dvě. Po archivech, zahradách, muzeích, školách a sálech, až ho nohy bolely víc než zbrusu nové znamení vypálené na čele. Havran. Znamení ho nad kořenem nosu pálilo jako třetí oko. Sladké, slaďoučké pálení. Má znamení na čele. Je členem Rady. Urd-fadri. Usmál se. Eir před ním kráčela po světlé kamenné podlaze. Ozvěna jejích kroků se vznesla do dalších pater budovy a odezněla. Knihovna se nacházela v jedné z nejstarších eisvaldrských věží. Místnost byla tak obrovská, že se jen stěží dal odhadnout její kruhový tvar. Roura tyčící se k nebi. Kdekoli spočinul návštěvníkův pohled, tam ležely knihy. Knihy, svitky, texty, papíry… Informace. Police za policí. Krabice za krabicí. Malé knížečky i svazky tak velké, že by s jejich otevřením měli co dělat dva silní muži. Knihy vázané do tkaného hedvábí, do kůže, do dřeva. Svazky s deskami pokrytými masivní vrstvou zlata a stříbra. Nabité vědomostmi o všem, co se kdy stalo, a určitě
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216679