Předmět se zvětšoval a zvětšoval a Skagra se ve snaze odhalit jeho význam úpěnlivě soustředil a soustředil. Pod předmětem se začala formovat písmena. C, E, D, N, Í, K. Skagra potlačil nával vzteku a předmět zahnal. Tohle je irelevantní. Zavrtával se ještě hlouběji, pokoušel se nějak obejít ten všudypřítomný zmatek a zjednat si přístup k čerstvějším paměťovým stopám. Spatřil sám sebe u Chronotise v pracovně, z profesorovy perspektivy. Ne – potřebuje o kousek dřívější vzpomínky. Prodíral se hlouběji. Předchozí mentální obraz se rozplynul v šedivou mlhu a pak se vynořil nový tvar. Tentokrát zobrazoval vysokou bytost s dlouhou šálou. Tvář toho muže byla rozmazaná a nezformovaná. Je jasné, že se profesor pokusil zamaskovat jeho identitu. Marně. Skagra v postavě okamžitě poznal Doktora. Má snad knihu on? Ne – to bylo naráz jasné. Doktor měl tu knihu přinést od mladého Parsonse. Skagra napnul síly, koncentroval se, aby pronikl ještě hlouběji a získal obraz toho, jak tenhle mladý Parsons vypadá. Šedivý závoj se na chvilku zvedl a Skagra najednou zas uviděl Chronotisovýma očima. Měl zrovna plné ruce práce s přípravou oné tekutiny na Č v předpokoji svého příbytku. Skagra také jako by vzdáleně vnímal jakýsi brebentivý zvuk vycházející z pracovny. Ten brebentivý zvuk si chtěl vypůjčit pár knih o radiouhlíkové metodě a profesor na to opáčil cosi o tvůrčím chaosu – A pak už se mu Chronotisova mysl zase vysmekla. Opět viděl jen tu kovovou obroučku. Chronotis tedy i přes tu svou ošemetnou zapomnětlivost a senilitu zcela neztrácel mentální zdatnost ani telepatickou sebekontrolu Pánů času. Ale právě tyhle zastírací manévry se mu téměř jistě staly osudnými. Skagra naposledy napřel síly a vyžádal si veškeré Chronotisovy vědomosti o knize. – 101 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216613