Otázku duálu jsem pak dokonce konzultoval s jazykovou poradnou Ústavu pro jazyk èeský. Víme, e se má øíkat „sotva pletl nohama“, ale kdy hovoøíme o stolu, pak je tvar skloòování pravidelný, ádný duál, tak e „nohami“. Co ale dìlá duál duálem u ivých tvorù? e vìci jsou dvì? e jsou párové, tedy jich je sudý poèet? Pavouk tedy pohybuje nohami nebo nohama? A co kùò? A co kdy o nìjakou nohu pøišli a mají jich tedy lichý poèet? Toti , nabízela by se mo nost pomocí tohoto tvaru nìjak rozlišovat pøíslušné situace (asi jako u „zmlátily mì“ je jasné, e se jednalo o eny). „Zatímco Pavla kùò pokopal nohami, Petra nohama“, „Moucha nejprve kopala nohama, pak u jen nohami“ – zábavná pøedstava, ne? V poradnì (jistì mìli z mého dotazu radost) mi však sdìlili, e duálové tvary konèetin se u ivoèichù pou ívají bez ohledu na to, kolik tìch konèetin je, a u v defaultním nastavení nebo aktuálnì. Ale pozor, i v knihách o jazyce se to obèas vykládá jinak.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216563