20 Pár dní nato si mě Egon opatrně zavolal, jestli bych mu s něčím nepíchnul, a vyšlo najevo, že slíbil volnýmu sdružení silných firem zpracovat reklamní kampaň na nově založenou banku. Měla to být banka, do které lze vstoupit cizími dluhy, a protože zadluženost českých podniků byla gigantická, velmi rychle by se taková banka mohla stát jednou z největších v Čechách. Samozřejmě, hotový návrh reklamy potřeboval Egon odevzdat těm byznysmenům z vrcholového managementu za dvě hodiny, a jak jsme o tom přemýšleli, napadlo mě: „Co tam dát poušť s oázou?“ Tonda něco takového našel ve svých diácích a text jsme stylizovali pro podniky, které v poušti českého podnikání objevily oázu, kde se mohou zotavit ze svých dluhů. Chtěli po nás i název a logo. Z řady návrhů, které měl Egon vypsané na papíře, se žádný nehodil, ale grafik Radek se na to jen tak kose podíval a řekl: „A co takhle Horizont?“ Zbývalo pár minut, tak ještě nakreslil logo, kde se rovná čára, symbolizující horizont, prolínala s obloukem zapadajícího slunce, a rázem byla hotová zakázka, za kterou ti důležitě se tvářící kreativci z reklamních agentur pobírají statisíce. „Makali jsme na tom celé dva týdny,“ vysvětloval pak Brázda byznysmenům a oni tvrdili, že se „ztotožňují s poetikou pouště, která imaginativně akceleruje,“ a tak dále. Pak Tondův diák vyšel na dvojstránce v Mladé frontě, Ekonomu, Mladém světě a Hospodářských novinách. Rozpoutal se poprask na laguně, všechny deníky přinesly zprávu, že se na obzoru rodí nejsilnější česká banka, a komentátoři zkoumali, jestli může někdo používat název banky, která ještě není právně ustanovena. Vždycky když Egon s něčím takovým přišel, jímal mě vztek, že to nechal na poslední chvíli, ale pak zpětně jsem byl ohromený, že 97
sametovy herodes.indd 97
08/02/2016 12:18:47 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216496
si do toho vůbec troufnul jít a má to vlastně geniálně načasované. Věděl třeba, že bude ve čtvrtek v televizním pořadu s Markem Rónou a reportáží o feťácích, a tudíž stráví celý následující den v euforii z kamer, a proto si naplánoval mraky schůzek, během nichž sehnal do Globusu devět reklam za celkem tři sta tisíc korun. Bydlel jsem tenkrát v Ústí tři roky, ale v jistém smyslu jsem byl pořád jenom přistěhovalec. Nevěděl jsem nic o drogových mafiích, krádežích aut a převaděčích, protože jsem neměl síť kamarádů a spolužáků, kteří by do toho byli zapleteni, jak to měli všichni ostatní. A ten feťák byl brácha ústeckého Al Capona, přes kterého prý proudily drogy na diskotéky a do rozvětvené sítě dealerů, a v novinách na něj horliví pravičáci psali oslavné ódy. Ústeckého Al Capona jsem ale znal i ze seriózních článků; rozsíval kolem sebe jakýsi filozofický klid a povznášející jistotu, byl to nadsamec ve všech smyslech toho slova, o třídu výš než všichni zlodějíčci, slušní občané i podnikatelské špičky. NEPORAZITELNÝ. Aspoň tak to o něm Michalčik kdysi napsal do Espritu. „To viš, že točim drogy,“ řekl Radimovi, když s ním dělal rozhovor, „ale napiš to a zabiju tě.“ Všichni o Brázdovi tvrdili, že je s Al Caponem spolčený, protože mají stejného právníka, ale on teď praštil dealery drog přímo do čenichu. V té reportáži mu feťáci ukazovali, jak si na lžičce vaří herák v baru přímo proti policejní stanici a píchají si ho do žíly. Když jsme ho pak viděli v televizi, jak najednou patří všem a to jeho já určené pro Globus je vystřídáno já televizním, musel jsem obdivovat, jak doprovází slova chtěnými úklony hlavy, abych si vysvětlil tu zvláštní nejistotu v hlase, když se musí vychloubat, místo aby se odhaloval a přerovnával. Možná právě tahle autenticita, strach z mafie i ze zesměšnění, ta opravdovost ho odlišila od všech ostatních a nutnost říkat slova jako „exkluzivní“ nebo „jedinečný“, kterou rozum chápe, ale intuice zavrhuje, byla známkou větší vůle k životu (které říkal zabejčilost a projevil ji pak v životě ještě častokrát, třeba když se zařadil mezi tři procenta lidí, kteří se po protialkoholní léčbě opravdu nedotknou alkoholu). 98
sametovy herodes.indd 98
08/02/2016 12:18:47 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216496
Televize potom přišla s nápadem, ať si aspoň na pár dní najme ochranku. „To nemá smysl, Marku, když budou chtít, tak mě stejně oddělaj,“ řekl Brázda a všichni ústečtí novináři, kteří Egona od dob fingované návštěvy Woodyho Allena pomlouvali, ho zase začali uznávat. Na spanilou jízdu po marketingových odděleních nadnárodních firem vyrážel Egon jako rytíř v nablýskaném brnění černého vozu Audi, na který přesedlal ze suzuki, a ve vnitřním brnění z blýskavých slov (tím brněním jsme si asi byli blízcí) a já byl něco jako jeho panoš. Zatímco dříve se bojovalo mečem, teď získával přízeň krásných dam záplavou rotujících slov, která rušila zemskou přitažlivost, a vtahoval ty lidi do svého světa a já najednou viděl, že používáním slov jako deadline nebo prime time, která se mi příčila v hrdle, získává přede mnou něco jako evoluční náskok, nějakou novou gramotnost, která mi byla odepřená, neboť já, prostý píšící, jsem byl jenom takový údržbář textů, přidavač vět, nádeník slov, odborník na černé řemeslo, které slouží k vyplnění prostoru mezi dvěma reklamami. Tak jsme byli zase jako tenkrát v esdéčku Laurel a Hardy – jenom s tím rozdílem, že on chodil v kravatě se zlatou sponou, napomádovanýma vlasama a vyleštěnýma polobotkama a já v košili s roztřepanýma nitěma na lemu rukávů, byli jsme Hubenej a Silnej ve změněných podmínkách, on přes prachy a já přes texty a obrázky, které sice sloužily jenom jako výplň mezi těma krásnýma barevnýma reklamama, jenomže kdyby ty texty a obrázky nebyly taky krásné a barevné, tak by si tam inzerenti tu reklamu nedávali, a tak jsme pořád letěli společně nahoru jako balonek z pouti, i když každý jinak rychle a jiným směrem, a tím stoupáním nahoru se nám zjevovaly sice každému jiné, ale pořád nové horizonty. Na poslední schůzce dne s mediální ředitelkou firmy Louis Vuitton už jsem jenom tiše snil, co bych všechno mohl dokázat, kdybych taky uměl takhle šermovat slovy, a periferně naslouchal, 99
sametovy herodes.indd 99
08/02/2016 12:18:47 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS216496